Vzpomínám si, jako by to bylo včera, když se Robert dozvěděl o nevěře své manželky. Eliška, tak se jmenovala, mu to přiznala sama, s prosbou o odpuštění a slzami v očích. Robert prostě nechápal, jak mohla Eliška něco takového udělat, i když často dělala věci zbrkle a neuváženě. Už druhý den po svatbě přišla Eliška s tím, že si potají vzala půjčku, kterou teď musí společně splatit. Potom přišel další šok. Robert si povšiml, že Elišce je zle, byla odvezena záchrankou do nemocnice. Tam se dozvěděl, že Eliška potratila. O těhotenství před tím neměl nejmenší tušení, a o to víc byl z celé situace zaskočený.
Oba teď dobře vyděláváme, máme dost peněz, nechci si kazit finanční reputaci dítětem, řekla mu Eliška tehdy. A teď ta zrada… Aby Robert mohl alespoň částečně odpustit, přišla Eliška s podivným plánem navrhla, aby ji Robert také zradil a tím byli na stejné úrovni. Ještě mu sama našla jednu svou známou vysokou, štíhlou, plavovlasou Andreu. Ale Robert prostě nedokázal udělat to, co po něm Eliška chtěla; nedávalo mu to smysl.
Ty nejsi chlap? provokovala ho přívětivě Andrea. Jsem prostě obyčejný člověk a nemůžu podvádět svou ženu schválně, odpověděl tiše Robert.
Když se pak vracel domů, byl otrávený, na Elišku neměl sílu ani chuť mluvit. Sbalil si pár věcí a odstěhoval se k dlouholetému kamarádovi Davidovi. Uplynulo pár týdnů, když mu Eliška zavolala a řekla: Jsem těhotná, vrátíš se ke mně domů, kvůli rodině bys měl.
Ale Robert už necítil potřebu být s Eliškou, ani toužebné očekávání dítěte, ani touhu po rodinném životě. Jednoho dne, když nakupoval v obchodě, narazil opět na Andreu. Co tu hledáš? zeptala se ho se smíchem. Myslela jsem, že plán Elišky s těhotenstvím konečně vyšel.
Robertovi něco nehrálo, podezření v něm hlodalo stále víc. Požádal Elišku, ať mu ukáže těhotenský ultrazvuk, nebo potvrzení od lékaře. Nevěříš mi? uraženě se ptala Eliška. Po tvém podvodu už nemohu věřit jen slovům, odpověděl Robert klidně.
Eliška mu však nemohla nic ukázat. Robert si tak definitivně ověřil, že byl opět obelhán. Požádal o rozvod a odešel z jejího života nadobro.
Také to byla doba, kdy Robert pochopil, že i důvěře může být někdy konec, a někdy nezbývá než najít vlastní cestu životem, ať už se kolem děje cokoli.