Tahle situace je u nás vcelku běžná. Vdala jsem se ve 25 letech. O rok později se nám narodila dcera. Mezi mnou a manželem bylo všechno v pořádku. Po čase ale začal o mně říkat, že jsem líná. Prý jsem byla jen na mateřské, nedělala nic moc, pak jsem měla nízký plat, i když jsem vydělávala nepatrně méně než on.
Často se říká, že po svatbě se na muži nejvíc projeví vliv tchyně. Možná jsem měla od začátku tušit, že něco není v pořádku. Ale byla jsem slepá a hluchá.
Manžel se pořád odkazoval na svou maminku, která pro něj byla vzorem. Pracovala na zahradě, vedla účetnictví, měla dvě děti prostě si uměla poradit. Ale co já? Musela jsem dělat na směny a na plný úvazek.
Snažila jsem se být jako moje tchyně. Pomáhala jsem jí doma, pomáhala na zahrádce, uklízela. Když dcera začala chodit do školy, dělaly jsme spolu úkoly. Ale starostí bylo víc a víc. V práci pořád plno povinností, plat nízký. Dělala jsem přesčasy. Musela jsem to snášet. Pořád jsem byla závislá na manželovi. On mě popichoval a já dělala, že to neslyším. Nechtěla jsem být rozvedená, nechtěla jsem dceři vzít tátu.
Ale každý ví, že čím víc někomu dovolíš, tím víc si dovolí. Řekla jsem manželovi, že jsem z práce úplně vyčerpaná, že už nezvládnu další směnu. Řekl mi, že v tom případě mi z jeho výplaty dá jen tolik, kolik vydělám já sama, a zbytek si nechá. Prý tak je to spravedlivé. Vztah už tak sotva držel pohromadě, a nakonec Došlo k rozchodu.
Najednou mi došlo, že takhle už to dál nejde. Byla jsem unavená z jeho výčitek, moralizování a nekonečného srovnávání s jeho mámou. Poslední kapka byla, když prohlásil, že když se mi nechce hledat normální práci, tak půjde zpátky k matce. Tahle myšlenka mě držela nad vodou. Ale trvalo mi celé tři roky, než jsem ho opravdu poslala zpátky k jeho mamince. Našla jsem si novou práci přes kamarádku dobře placenou. O tom, co jsem v té době musela vydržet, ani nechci psát. Rozvedli jsme se! Začali jsme dělit majetek. Byt jsme si vyměnili a samozřejmě jsme se kvůli všemu hádali.
A teď? Mám konečně klid. S dcerou jsme spokojené a šťastné bez manžela.
Bydlím ve svém bytě, mám oblíbenou práci. Možná to není žádný vrchol luxusu, ale mám vše, co potřebuji. Jen rodina se mě neustále snaží s někým seznámit. Někteří si myslí, že jsem nešťastná rozvedená žena. Myslí si, že jen nový muž mi přinese štěstí. Ale proč? Jednoho už jsem měla Asi bych si na čelo měla nalepit cedulku: Mladá, hezká, o rande nestojím. Jsem šťastná s dcerou. A nechci všechno zkazit další svatbou. A manžel? Ten je teď také šťastný zase se svou maminkou.