Monika si ani nevšimla, že začala po svém bytě chodit po špičkách. Snažila se dělat všechno tiše a nenápadně, aby nerušila svou dceru a zetě.

Dobré zprávy

Ach, maminko, ty zase smažíš kapra, řekla Bohunka, když se dívala do kuchyně. Je to, jako bych otevřela okna a pustila ventilátor, odpověděla Monika.

Za poslední čtyři měsíce, co s ní dcera bydlí, nachází výmluvy několikrát denně. Večeře je moc slaná, nebo si poskládala prádlo na špatném místě. Anebo televize v jejím pokoji hraje příliš hlasitě.

Monika si ani nevšimla, jak začala chodit po vlastní domácnosti po špičkách. Snažila se všechno dělat tiše a nenápadně, aby nerušila dceru a zetě. Všechno zpočátku působilo normálně…

Po svatbě se Bohunka s manželem rozhodli bydlet zvlášť. Začali si pronajímat byt v Brně. O víkendech chodili k Monice na návštěvu. Dávalo to smysl: měli svá zaměstnání, vlastní životy.

Jednoho dne se Monice udělalo špatně. Sousedka zavolala sanitku. Během pár minut dorazila i Bohunka. Když byla Monika propuštěna z nemocnice, dcera jí řekla: Chystáme pro tebe překvapení. Myslím, že se ti bude líbit. Uvidíš doma.

Monika vstoupila do svého bytu a hned na chodbě narazila na pytle s věcmi. Pořádně jsme se poradili a rozhodli jsme, že odteď budeme bydlet s tebou. Budeme se o tebe starat.

Monika byla z počínání dětí zaskočená. Zpočátku se o ni Bohunka opravdu starala. Uklízela, vařila, žehlila prádlo. Ale po dvou měsících začala zapomínat, proč je tu vlastně. Monika se zotavila. Zase dělala vše sama. Takže, když byli mladí v práci, vařila a uklízela Monika. Dcera jí mnohokrát říkala, ať ji nechá pečovat, ale Monika Bohunku přesvědčila, že už se cítí dobře.

Bohunka i její muž v okamžiku poznali všechna pohodlí společného bydlení s Monikou. Nemusí platit nájem. Vše je čisté a navařené.

Maminko, dnes k nám přijde pár přátel. Nechceš zajít k sousedce na čaj? Bude nám tu lépe, a nebudeš se cítit smutně, navrhla jednoho večera dcera.

Monika se jí nechtělo chodit ven v noci. Sousedka chodí brzy spát. Venku bylo teplo, tak se rozhodla procházkou kolem domu, nadechnout se čerstvého vzduchu. Čas ubíhal, hosté neodcházeli. Monika si přála natáhnout se a odpočinout, ale raději čekala, až ji dcera pozve domů.

Soused František vyšel se svým psem, a po půl hodině se vrátil. Monika stále seděla na lavičce. Prosím vás, cítíte se dobře? zeptal se František. Ano, jen mám doma návštěvu a nechci jim překážet. Určitě si na mě pamatujete. Bydlím v přízemí. Ano, pamatuji.

Viděli se několikrát, ale jejich hovor vždy zůstal u pozdravů. Františkova žena nedávno zemřela. Děti žijí samostatně. Pojďte ke mně na čaj. Už je pozdě a ochladilo se. Zavolejte své dceři a řekněte, že budete chvíli u mě. Monika vytáhla telefon, ale Bohunka nezvedala. Zdálo se, že matka není na prvním místě. Tak pojďme, řekla Monika.

Pili čaj a povídali si. Náhle zavolala Bohunka: Maminko, kde jsi? Hosté už dávno odešli. Chystáme se spát, a ty ještě nejsi doma.

Dcera dokumentovala v hlase další nespokojenost. Monika opět nevěděla, co udělala špatně. Chystala se odejít domů. František ji šel vyprovodit.

Není to, jako bych musela lézt do druhého patra, řekla Monika. Ale já tě doprovodím; bude mi líp, reagoval František.

Od té doby Monika navštěvovala Františka častěji. Pili spolu čaj a někdy vařili jednoduchou večeři.

Občas připravoval František své speciality podle vlastních receptů. Ten den přišla Monika opět k Františkovi. U Bohunky měli oslavu k narozeninám jejího muže a hosty. U tebe je tak klidné a mírumilovné místo, poznamenala Monika. Můžeš tu zůstat napořád, nabídl František. Podíval se na ni takovým pohledem, že Monika pochopila, že to myslí vážně. Budu o tom přemýšlet, řekla s úsměvem, a přitom už věděla, že souhlasí.

Rate article
Add a comment