Monika si ani nevšimla, že začala chodit po špičkách po svém vlastním bytě. Snažila se dělat všechno tiše a nenápadně, aby nerušila svou dceru a zetě.

Dobré zprávy

Ach, mami, zase smažíš rybu, řekla Lída, nakukující do kuchyně. Je to, jako když otevřu okno a zapnu odsavač, odpověděla Jana.

Poslední čtyři měsíce, co u ní dcera bydlí, si Jana všímá, že si hledá výmluvy několikrát denně. Večeře je moc slaná, nebo jsem složila prádlo na špatném místě. Nebo je televize v její pokoji příliš hlasitá.

Jana si ani neuvědomila, jak začala chodit po bytě po špičkách. Snažila se dělat všechno tiše a nenápadně, aby nerušila dceru a zetě. Ze začátku to vypadalo dobře…

Po svatbě se Lída s manželem rozhodli bydlet sami. Začali si pronajímat byt v Brně. K mamince chodili o víkendech. Bylo to pochopitelné: měli práci a své záležitosti.

Jednoho dne se Jana necítila dobře. Sousedi zavolali záchranku. Za pár minut dorazila i dcera. Když byla Lída propuštěna z nemocnice, řekla mamince: Připravujeme ti překvapení. Myslím, že se ti bude líbit. Uvidíš doma.

Jana vstoupila do bytu a narazila v chodbě na nějaké tašky. Domluvili jsme se a rozhodli jsme, že odteď budeme bydlet s tebou. Postaráme se o tebe.

Jana byla z jednání dětí překvapená. Zpočátku se o ni Lída opravdu starala. Uklízela, vařila, žehlila prádlo. Ale po dvou měsících u maminky začala zapomínat, proč vlastně přišla. Janě se zdraví vrátilo. Opět začala dělat vše sama. Když byli děti v práci, vařila a uklízela. Dcera ji opakovaně žádala, aby se nechala obsluhovat, ale Jana ji přesvědčovala, že už je v pořádku.

Lída s manželem rychle pocítili výhody společného bydlení s maminkou. Nemusí platit nájem, byt je uklizený a teplá večeře je vždy na stole.

Mami, dnes k nám přijdou nějací přátelé. Co kdyby ses šla podívat k sousedce na čaj? Bude nám tak líp a ty nebudeš smutná, navrhla dcera jednou.

Jana neměla chuť večer vycházet. Navíc sousedka chodila brzy spát. Venku bylo teplo, tak se rozhodla projít kolem domu a trochu si odpočinout na čerstvém vzduchu. Čas plynul a hosté se k odchodu neměli. Jana chtěla jít spát, ale rozhodla se čekat, až ji dcera zavolá zpět domů.

Vyšel soused s pejskem a po půl hodině se vrátil, ale Jana stále seděla na lavičce. Omlouvám se, je vám dobře? zeptal se. Ano. Přátelé dcery jsou na návštěvě a nechci je rušit. Určitě si mě pamatujete. Bydlím v přízemí. Ano, pamatuji.

Víckrát se potkali, ale jejich rozhovory vždy skončily u pozdravů. Frankovi nedávno zemřela manželka. Jeho děti žijí samostatně. Pojďte ke mně na čaj. Už je pozdě, a začíná být chladno. Zavolejte dceři a řekněte, že budete chvíli u mě. Jana zavolala Lídě, ale ta neodpovídala. Byla zřejmě zaneprázdněná. Tak pojďme, zareagovala Jana.

Popíjeli čaj a povídali si. Najednou Lída volala Janě: Mami, kde jsi? Hosté už dávno odešli. My jdeme spát a ty tady nejsi.

Dcera byla opět nespokojená, její hlas zněl vyčítavě. Jana netušila, co tentokrát udělala špatně. Začala se chystat domů. Frank ji doprovodil ven.

Není to, jako bych měla šplhat do druhého patra, řekla Jana. Doprovodím vás, budu mít lepší pocit, odpověděl Frank.

Od té doby začala Jana navštěvovat souseda častěji. Dávali si spolu čaj, někdy uvařili večeři.

Občas Frank připravil něco podle svého receptu. Ten den byla Jana opět u Franka. Byl to den narozenin jejího zetě a doma měli hosty. Tvoje místo je klidné a mírumilovné, řekla jednou. A můžeš zůstat u mě navždy, nabídnul Frank. Podíval se na ni tak vážně, že Jana hned pochopila, že to myslí vážně. Budu o tom přemýšlet, odpověděla s úsměvem. A přesto v tu chvíli už vlastně věděla, že přijme…

Rate article
Add a comment