„Jestli tvůj chlap přijde na propuštění z porodnice, otočíme se a odejdeme!“ – řekl otec své dcery.

Dobré zprávy

Hele, já a manžel jsme byli úplně v šoku! povídala padesátiletá Renata. Co udělal, to se ani nedá popsat, ten mladík přehodil na ní celou zodpovědnost za těhotenství, takže to fakt není žádná pohádka, slova na to ani nestačí… Poslal ji na potrat a z bytu, který spolu pronajímali, ji prostě vyhodil. Po městě všude řval, že dítě není jeho že je těhotná, prý. Opravdu mi vypil všechny nervy, upřímně!

Chápu… Potom, tak tři týdny před porodem, jako by se trochu uklidnil, slyšela jsem, že volal Anežce, mluvil normálně, zajímal se, jak se cítí, jak dopadl ultrazvuk, kdy bude miminko… Ale za celou dobu u nás nezavítal ani jednou. Nekoupil dítěti ani čepičku, dokonce ani jablko… Ve čtvrtek jsem se stala babičkou! Zítra budou propouštět z nemocnice. Moje dcera a manžel mi řekli, že Patrik přijde je vyzvednout z Motola. Jsme prostě paf! Po tom všem…

No jo… Možná je na cestě k polepšení? Má cenu mu dát šanci? Nevím, kam ji chce vzít, ale já i její táta jsme absolutně proti. Říkám ti, za celou dobu těhotenství od něj nebylo cítit žádnou podporu. Kam ji s dítětem vezme? Anežka tvrdí, že si prý pronajal jednopokojový byt… Hloupost, s novorozencem někde v hostelu, ani ne v Praze, ale Bůh ví kde! Anežky táta řekl jestli ten darebák přijde pro kontrolu, sbalíme kufry a jdeme pryč, a ona ať si žije po svém…

Anežka, dcera Renaty a jejího muže, je šestadvacetiletá. Milá holka, poklad rodiny, jedináček. Před rokem a půl začala chodit s Patrikem, kterého její rodiče, upřímně řečeno, vůbec neměli rádi.

Nemá žádné vzdělání, ve škole byl, ale podle něj prostě nešel ani na maturitu. Renata má podezření, že sotva skončil devítku, jen to neříká, aby nebyl za troubu.

Patrik dělá stěhováka v nábytkářské firmě a doufá, že si přijde na slušné peníze. Na jeho úroveň, bez školy docela slušné. Oficiální plat směšný, ale živí se hlavně brigádami a dýškami. Když někdo objedná nový nábytek, přivezou ho kluci, rozmontují starý a ten někdy bývá docela v pořádku, dá se prodat dál, majitelovi je jedno vezmi si a prodej.

Celkově, šikovně se motá a nějak to dokáže zařídit.

Anežka má vystudovaný marketing, před mateřskou dělala v reklamní agentuře, nosila kostýmky a podpatky, potkávala se s kluky na stejné úrovni. A pak najednou, z ničeho nic, přišel Patrik do jejího života. Nějaký nábytek, co jí přivezli do kanceláře, nebo tak něco. Tak se poznali.

Proti všem očekáváním začali spolu žít! vyprávěla Renata. Všichni její kámoši byli v šoku, nikdo to nechápal.

Pak přišlo nečekané těhotenství. Patrik se zoufale nechtěl ženit a devět měsíců žíly drásal celé rodině. Anežka šla zpět k rodičům a začali se připravovat na miminko. Přestavěli její bývalý pokoj, nakoupili věci pro miminko, zaplatili porod v dobré klinice.

A teď přišel a ukázal prstem a všechno, co jsme dělali, jako by nic neznamenalo! Renata byla téměř na slzy. Anežka je připravená odejít a jít za ním, nevím k jakému bytu, s miminkem. Co má podle tebe správný rodič dělat v takové situaci, co? Nechat ji jít a popřát hodně štěstí? Čekat, než přijde zpátky s pláčem a v ponožkách? A to stejně jednou přijde!

Myslíš, že je v pořádku dát dceři ultimátum: Když přijde, odcházíme? Je správné podporovat dítě v jeho rozhodnutí? Ona se rozhodla odpustit a dát Patrikovi druhou šanci, tak to teď je?

Nebo rodiče prostě nelze odsuzovat?

Rate article
Add a comment