– Zůstaneme u tebe na nějaký čas, protože nemáme peníze na vlastní byt! – Řekla mi moje kamarádka. J…

Dobré zprávy

Zastavíme se u tebe na nějakou dobu, protože nemáme peníze na pronájem vlastního bytu! řekla mi má kamarádka.

Jsem velmi aktivní žena. I když mám už 65 let, stále navštěvuji různá místa a potkávám neobyčejně zajímavé lidi. S láskou i nostalgií vzpomínám na mládí. Tehdy se dalo trávit dovolenou kdekoliv! Člověk mohl jet k Máchovu jezeru. Nebo vyrazit pod stan s přáteli na Šumavu. Anebo se plavit lodí po Vltavě. A to vše šlo zvládnout za pár korun.

Ale tahle doba je už nenávratně pryč.

Vždycky mě bavilo seznamovat se s lidmi. Seznámila jsem se s nimi na koupališti, v divadle a s některými jsem udržovala přátelství mnoho let.

A tehdy jsem poznala ženu jménem Božena. Bydlely jsme během dovolené v jednom penzionu v Harrachově. Rozloučily jsme se jako dobré kamarádky. Uběhlo několik let. Občas jsme si napsaly pohled či přání k Vánocům. Až jednoho dne mi přišel telegram. Nebyl podepsaný, stálo tam jen: Ve tři ráno přijíždí vlak. Čekej mě na nádraží!

Vůbec jsem netušila, kdo mohl něco takového poslat. S manželem jsme samozřejmě nikam nešli. Ale ve čtyři ráno někdo zazvonil u našich dveří. Otevřu a div jsem neomdlela úžasem. Ve dveřích stála Božena, dvě puberťačky, babička a jeden muž. Všichni měli hromadu tašek a kufrů. Zůstali jsme s Karlem stát jako opaření. Ale nakonec jsme je pustili dovnitř. Božena na mě hned spustila:

Proč jsi pro nás nepřijela? Posílala jsem ti telegram! A ještě k tomu ta taxík stál balík!
Promiň, nevěděla jsem, od koho telegram je!
Ale měla jsem tvoji adresu. Tady mě máš.
Myslela jsem, že si budeme už jen psát dopisy, nic víc!
Pak mi Božena vysvětlila, že jedna z dívek letos dokončila gymnázium a chystá se na vysokou školu do Prahy. Ostatní přijeli, aby ji podpořili.

Budeme bydlet u tebe! Nemáme koruny na pronájem! A vy to máte blízko do centra!

Byla jsem v šoku. Nebyly jsme si přece nijak příbuzné. Proč bychom jim měli dovolit bydlet u nás? Museli jsme je třikrát denně krmit. Trochu jídla sice přinesli, ale nikdy neuvařili. Všechno zůstalo na mě.

Dlouho jsem to nevydržela, a tak jsem po třech dnech Boženu a její příbuzné požádala, aby se odstěhovali. Bylo mi jedno, kam půjdou. Udělala obrovskou scénu. Božena začala třískat nádobím a v záchvatu křičet po celém bytě.

Zůstala jsem stát jako opařená. Po chvíli odešli. Podařilo se jim ukrást můj župan, několik ručníků a záhadně zmizel velký hrnec se šťouchaným zelím. Dodnes nevím, jak ho propašovali prostě zmizel!

Tak skončilo naše přátelství. Naštěstí! Od té doby už jsem Boženu nikdy neslyšela ani neviděla. Teď si dávám velký pozor, s kým se víc sblížím.

Rate article
Add a comment