Existuje typ člověka, se kterým je prostě nemožné vydržet delší dobu v jedné místnosti. Málokdo snese takzvané toxické osoby. Povím vám jeden příběh, vycházející ze zážitku mého blízkého kamaráda. Píšu jej podle prudkých dojmů, které v něm tato událost zanechala.
Mám dobrý vztah s jednou příbuznou, jsme si dost blízcí. Otevřeně si spolu povídáme, navštěvujeme se. Tentokrát jsem zašel na návštěvu za Lenkou na čaj. Cestou jsem koupil zákusek a vydal se k ní domů.
Neměl jsem zrovna štěstí na načasování, protože u Lenky už někdo byl. Seděla u ní její sousedka Božena. Starší paní s pověstí alkoholičky. Celou penzi dokáže utratit za víno a rum. A sama pít nechce, tak chodí po chodbě paneláku a hledá společnost ke sklence. Lidé se jí spíš straní, je velmi vlezlá.
Já se Boženě snažím vyhýbat. Nemůžu ji vystát. Pořád mele dokola, nehlídá, co říká. Chovám se k ní vždy chladně, nemám na další kontakt ani náladu, ani nervy. Byl jsem odhodlaný se rozloučit a jít, ale Lenka trvala na tom, abych zůstal. Neodporoval jsem, stejně jsem chtěl být jen chvíli. Když se ohřívala voda na čaj, spustila Božena svůj nekonečný monolog.
Tohle opravdu nezvládne každý. Mně je jednou do smíchu, podruhé bych brečel. Lenka má zvláštní vkus na lidi. Já bych takového člověka domů nikdy nepustil.
Po chvíli jsem usoudil, že je čas odejít. Už mě unavovalo poslouchat ty její zbytečné řeči. Později mi Lenka vyprávěla, co se dělo, když jsem odešel. Navštívila ji ještě jejich kamarádka Ludmila. Nejdřív byl klid, ale s Boženou v bytě klid dlouho nevydrží.
Dopadlo to hádkou mezi Lenkou a Ludmilou.
Neuvěříš, Božena nás vytočila tak, že jsme se málem pohádaly do krve. Vůbec jsem něco takového nezažila…
Najednou jsem opravdu pochopil, co je to toxická povaha. Božena do této škatulky zapadá dokonale. Stačí její přítomnost a hádky vznikají naprosto zbytečně. Všichni v domě ji znají a nikdo s ní nechce mít nic společného. Jediná Lenka ji snese.
Ale pomalu začínala chápat i ona. Lenka pokračovala:
Víš, já s Lídou jsme nejlepší kamarádky. Jsme spolu roky, prošly jsme ledasčím. A najednou cítím, že Božena snad umí lidi poštvat proti sobě… Pohádaly jsme se kvůli hloupostem. Pak jsem se Lídu ptala, jak se cítí, a řekla, že to bylo jak mámení, skoro hypnóza. To se opravdu děje, viď?
Lenka konečně uznala pravdu. Nemá smysl bavit se s každým. Je lepší choulostivé typy vyhýbat obloukem. A já si znovu říkám, jak jsem vlastně spokojený v našem domě. Na naší chodbě žijí normální sousedé.
Později mi Lenka oznámila, že se Božena odstěhovala. Byt je na prodej a ona přebývá teď u dcery. Prý pro rodinné komplikace. V domě nastal konečně klid a pohoda. Je zvláštní, jak jediný člověk dokáže narušit život tolika lidem naráz.
Na prostředí opravdu záleží. Přeji všem normální sousedy i rodinu, žádné potížisty. Život je příliš krátký na to, abychom si drásali nervy s podivíny.