Můj kamarád zachránil život mladé Češce, ale netušil, co ho v budoucnu čeká.

Dobré zprávy

Deník, 18. července, Praha

Dneska jsem si vzpomněla na jeden opravdu zvláštní den, který jsem prožila minulý červenec s mým kamarádem Petrem na dovolené. Byli jsme u Lipna, u vody, užívali si léta a slunce. Seděli jsme v malé zahradní kavárně, popíjeli ledovou limonádu člověk by řekl, že den nemůže být pohodovější. Nedaleko, u stánku s zmrzlinou, bylo nějaké rozruch. Lidé se začali shlukovat, většina z nich držela v ruce různé příchutě zmrzliny.

Petr je vždy zvědavý, tak jsme se šli podívat blíž. Uprostřed davu ležela na zádech mladá dívka, bez známek života. Její matka klečela vedle ní a zoufale plakala, snažila se ji oživit. Všichni jen stáli okolo, někteří vytáčeli mobily, jiní jen zírali. Petr nezaváhal vzal láhev vody, polil jí obličej, zkontroloval tep a pak mě rázně požádal, abych okamžitě zavolala záchranku. On mezitím začal dělat masáž srdce.

Za pár minut přijela sanitka. Lékaři si dívku rychle převzali a před odjezdem Petrovi poděkovali. Zachránil život nějaké cizí holce. Byla jsem v šoku nejen z toho, co udělal Petr, ale spíš z toho, jak většina přihlížejících vůbec nereagovala. Někteří dokonce jen fotili a nikdo vlastně nevěděl, jak pomoci. Přemýšlela jsem, jestli bych zvládla reagovat stejně rychle jako Petr. Možná ne. Hlavní bylo, že dívka přežila.

Druhý den jsme seděli u snídaně ve stejné kavárně. Náhle před kavárnou zastavily tři nádherné cizí vozy, snad BMW nebo Audi rozhodně drahé kousky. Petr, který do posledního haléře šetřil už tři roky na nové auto, poznamenal: Kéž bych měl taky takovou káru… Z aut vystoupilo šest mužů, na první pohled tvrdí, možná podnikatelé z Karlových Varů či Češi s kořeny v Kavkazu. Zamířili rovnou ke stolku, kde jsme seděli.

Jeden z nich se zeptal: Kdo z vás zachránil včera moji sestru? Ukázala jsem na Petra. K mému překvapení byli sehráni až přátelsky, i když se tvářili dost vážně. Podali mu klíče od jednoho ze svých aut a děkovali byli to bratři té dívky. Petr byl v šoku, nedokázal ani uvěřit, že po několika letech šetření najednou vlastní auto snů, a to díky obyčejnému, statečnému činu. Celý den jsme pak mluvili o tom, jak někdy stačí jen chvíli jednat správně a může se stát něco neuvěřitelného. Jsme v Česku, kde odvaha a pomoc druhým pořád ještě znamenají hodně.

Rate article
Add a comment