Postupně jsme do jejího domu zavedli vodu, a nakonec i plyn. Poté jsme udělali veškeré potřebné úpravy v domě. Tehdy jsem jednou spatřila dům mé tety na webu s nemovitostmi.
Moje osmasedmdesátiletá teta měla dvě sestry. Jednou z nich byla moje maminka. Teta Bohumila byla vdaná nejméně desetkrát. Její poslední muž zemřel před deseti lety. Vlastní děti nikdy neměla. Teta s mužem bydleli ve starém domě, který nikdy neměl žádné pohodlí. Dům měl dva pokoje a teta měla suchý záchod na dvoře.
Muž mojí tety byl člověk, o kterém se vyprávělo, že je velká osobnost. Často jsme je s rodiči navštěvovali. Mladší sestra mé tety žila ve Švédsku. Sestry si volaly přes telefon a udržovaly kontakt.
Po smrti tety Bohumily jsme tam museli jezdit častěji. Za své peníze jsme jí kupovali uhlí a dřevo na topení. Pomáhali jsme jí i na zahradě sázení, uklízení, cokoliv bylo třeba. Od ní jsme nikdy nic nechtěli. Často jsme jí navrhovali, ať jde bydlet k nám ona ale říkala, že je zrozená pro vesnici, ne pro město.
Postupně jsme její vesnický domek zlepšovali přivedli jsme vodu, plyn, udělali vevnitř koupelnu a na dvoře postavili lazeň, vyměnili střechu. Chtěli jsme, aby se teta Bohumila měla co nejlépe. Vděčně nám řekla, že domek jednou odkáže našim dětem.
Vždy jsme k ní jezdili na každé její zavolání. Jenže jednoho dne odjela do Švédska, bydlet k mladší sestře. Jak je možné, že dřív se sestry příliš nestýkaly a najednou mezi nimi zavládla taková sesterská láska? A co s domem? Řekla nám, ať ho zatím necháme být.
Pomyslela jsem si, že ať už mezi sestrami probíhá cokoliv, možná se teta Bohumila jednou vrátí. Její sestra ve Švédsku má vlastní rodinu manžela a dospělou dceru. Všichni bydlí pospolu v jednom domě.
Měly jsme klíče od tetina domu, tak jsme se s maminkou rozhodly, že se tam příští víkend zajedeme podívat. Jenže náš klíč nepasoval, zámek byl vyměněný a na plotě bylo velkými písmeny napsáno bílou barvou: Na prodej.
Když jsme přijely domů, našla jsem tetin dům na internetové stránce s nemovitostmi. Zavolala jsem na číslo makléře. Ukázalo se, že domek byl už prodaný za téměř dvě stě tisíc korun. Tetě jsem nezavolala byla jsem na ni velmi rozhořčená.
Kdybychom do domečku neinvestovali tolik peněz, byl by bezcenný. Teta mi zavolala měsíc poté a řekla mi, že dům prodala a peníze dala své sestřenici, dceři tety ze Švédska. Teď nevím, jak se podívat do očí svému manželovi, protože i jeho peníze jsme do domku vložili.