„Musela jsem si pořídit vlastní lednici, aby mi maminka nebrala nákupy“ – říká Anna. „Situace je nap…

Dobré zprávy

Musela jsem si do pokoje postavit vlastní lednici, aby mi maminka nebrala nákup.

Musela jsem si dát samostatnou lednici, říká Tereza. Je to úplná fantazie, ale jiné řešení neexistuje. Nemám nic proti prodeji bytu, ráda bych se podělila o peníze ale maminka je proti tomu.

Tereze je čerstvě dvacet čtyři. Vystudovala vysokou školu, pracuje už přes rok, ale je stále svobodná. Zároveň má polovinu bytu v Praze, který dřív patřil jejímu otci. Po jeho smrti byt rozdělili mezi sebe, bylo jí tehdy čtrnáct let.

Před deseti lety byla jejich rodina na dně přišli o tatínka a maminka Blanka už nikdy nešla do práce. Sice se mohla vrátit, ale nechtěla. Tatínek vydělával dost, Žili v pohodě, peníze na mateřskou by jí vlastně jen překážely. Blanka se raději starala o domácnost. Po smrti manžela pořád plakala: Kdo vezme čtyřicetiletou ženskou do práce, co umím? Půjdu dělat uklizečku?

Tereza pokračuje: Dostávala jsem sirotčí důchod, ale mamka měla slabost pro drahé salony a kabelky. Kupovala dokola nové věci, i když každý měsíc chyběly peníze na jídlo. Zpočátku pomáhal její bratr můj strýc Románek. Po čase řekl mamce jasně: musíš si najít práci, sám má dvě děti a už nemůže stíhat platit všechno.

Za rok přivedla Blanka domů chlapa. Byl to Milan. Prohlásila, že bude bydlet s nimi, a tak prý vyřeší peníze prostě se vdá. Milan opravdu vydělával dost korun, ale s Terezou se nesnášel.

Milan říkal: Jen sedíš, jíš a škola tě nezajímá. Proč máš dělat úkoly? Studovat? Sníš? Musíš makat, nebo si myslíš, že tě budu živit donekonečna?

Tereza byla zticha. Dostávala totiž důchod, ale peníze chodily na účet mamince. Mamka ji před Milanem nebránila bála se, že přijde o živitele. Říkala Tereze: Bez něj nemáme šanci. Hlavně nedělej dusno. Poslouchej. On platí složenky.

Nakonec vystudovala a našla práci. Všichni doma ji pořád brali jako cizí hubu navíc, Milan počítal každou vydanou korunu. Po půl roce si konečně mohla koupit lednici v Praze za patnáct tisíc. Lednici si postavila do pokoje, protože Milan zamykal tu společnou v kuchyni.

Pracuješ? Tak se živ sama, řekl Milan.

Blanka se snažila neříkat nic. Mlčela i když Milan ukazoval Tereze účty za elektřinu a vodu, vyžadoval peníze zpětně za roky, co ji doma živil. Když Milan přišel o práci, začali s Blankou postupně obléhat Terezinu novou lednici. Veškeré platby za byt padly na Terezu. Chvíli to vydržela, ale po roce bez práce už toho bylo dost na lednici dal zámek. Samozřejmě, maminka protestovala: Milan je přece roky živil.

Říkám, ať mi pomůže. Já nejsem první, která se musí dělit o všechno v tomhle bytě. Běž do práce.

Milan nedávno odešel. Blanka už nesnese muže bez peněz. Tereza ale klíč od lednice stále drží. Věří, že maminka by měla také najít práci. Myslíte, že má pravdu nebo už je svět z lednice vzhůru nohama?

Rate article
Add a comment