Jednoho dne jsem byl na dovolené u Baltského moře s kamarádem. Na pláži, vedle letní kavárny, stál stánek se zmrzlinou. Seděli jsme u stolu v kavárně, popíjeli jsme čerstvou limonádu, když jsme si všimli, že u stánku se tlačí spousta lidí s kornouty zmrzliny. Můj kamarád byl zvědavý, a tak jsme se k davu přidali. Na zemi tam ležela dívka, bez známek vědomí. Vedle ní klečela žena, plakala a pokoušela se ji oživit.
Kamarád, který se jmenoval František, nezaváhal. Vzal láhev vody, polil ji, zkontroloval její puls a rychle rozhodl, že je potřeba zahájit masáž srdce. Řekl mi, abych okamžitě zavolal záchranku.
Za pár minut dorazili zdravotníci a dívku odvezli do nemocnice. Před odjezdem ještě poděkovali Františkovi za rychlou reakci. František vlastně děvče zachránil. Překvapilo mě to. Ani ne tak hrdinstvím mého kamaráda, jako spíš tím, že většina přihlížejících jen nečinně stáli, někteří s telefonem v ruce fotili nebo jen zírali na dívku. Nejsem si jistý, jestli bych v té situaci dokázal jednat stejně pohotově jako František, ale nejdůležitější je, že dívka nakonec přežila.
Druhý den jsme seděli ve stejné kavárně u snídaně. Najednou zastavily u vchodu tři drahá auta s cizí poznávací značkou. To jsou fakt krásné vozy. Jednou bych chtěl mít takové auto, řekl František. Z vozů vystoupilo šest mužů s typickými kavkazskými rysy a zamířili přímo k nám. Jeden z nich se zeptal: Kdo z vás zachránil včera tu dívku? Ukázal jsem na Františka. Vypadali sice přísně, ale bylo jasné, že mají dobré úmysly.
Muži poděkovali Františkovi a podali mu klíče od jednoho luxusního auta. Ukázalo se, že to byli bratři té dívky a chtěli mu osobně vyjádřit vděčnost za záchranu jejich sestry. František byl v šoku, nemohl dlouho uvěřit tomu, co se stalo. Šetřil si na auto už tři roky, ale stále neměl dost na nákup.
Tehdy jsme si uvědomili, že v životě má největší hodnotu odvaha a ochota pomoci jiným někdy stačí zachovat se správně a osud člověku vrátí mnohem víc, než si umíme představit.