Tři svatby a čtyři děti. Žena s karavanem, nebo žena, která zná svou hodnotu?

Dobré zprávy

Nedávno jsem se setkala se svou kamarádkou Lenkou, která mi otevřeně vyprávěla o svém životě. Její optimismus a upřímnost mě opravdu inspirovaly a cítila jsem k ní hlubokou důvěru. Lenčin život byl plný vzestupů i pádů. Je maminkou čtyř dětí ve věku 22, 15 (dvojčata) a 5 let. Zajímavé je, že každé její dítě má jiného otce, včetně tří různých manželství.

První manželství skončilo kvůli neustálému alkoholismu jejího muže, který nikdy nechtěl skutečně s pitím přestat. Druhý manžel žil na její úkor a na úkor své matky a rozvedli se, když bylo Lence třiatřicet. V té době pracovala v call centru velké firmy a život měla dost chaotický.

Postupem času začal její první manžel chodit na protialkoholní léčbu a jejich vztah se zlepšil. Lenka mu dovolila vídat se se synem a on je i finančně podporoval, posílal jí peníze v českých korunách. Zato druhý manžel se po rozvodu vypařil a o dvojčata se nikdy nezajímal. Lenka za život poznala mnoho mužů, ale žádný vztah nebyl vážný. Svého současného manžela poznala přes sociální sítě.

Na Vánoce plánovala jet k moři, což bylo shodou okolností rodné město muže, se kterým si psala online. Nakonec se opravdu setkali a rozhořela se mezi nimi vášnivá láska provoněná slaným mořem a spalujícími letními večery. Lenka se k němu přestěhovala a dvojčata začala chodit do školy v jeho městě. Bohužel vztah netrval dlouho muž časem usoudil, že stěhování ani manželství nejsou pro něj, a rozešli se. Lenka se ale rozhodla ve městě zůstat, protože se jí tam zalíbilo. Její nejstarší syn se rozhodl žít se svým otcem a Lenka mu to bez námitek umožnila.

Aby se nenudila a nebyla smutná, zaregistrovala se na seznamku, kde poznala řadu mužů. Nehledala nic vážného, užívala si drobné radosti života, chvíle s přáteli i sama se sebou. Jednoho dne narazila na Petra, o rok mladšího muže, který žil celý život ve stejném městě. Okamžitě si rozuměli a za deset měsíců se vzali. Petr děti neměl, ale brzy se jim narodila krásná dcerka s typicky českým jménem Markéta. Dnes mají vlastní dům, zahradu a i malou farmu za městem. Je pozoruhodné, jak se jejich sny a představy o životě beze slov potkaly všechno do sebe krásně zapadlo.

Když jsem poslouchala Lenkčin příběh, uvědomila jsem si, že nikdy nesmíme vzdávat svoje sny a musíme se postarat o sebe, naučit se mít samy sebe rády. Není správné hnát se za vztahy nebo svatbou důležité je vážit si života a nedovolit smutku, aby nám přerostl přes hlavu. Děti nejsou překážka vždy se najde někdo, kdo nás přijme a bude nás mít rád právě takové, jaké jsme, bez ohledu na minulost. Mějme se rády, važme si života a buďme vděčné za každou chvíli.

Rate article
Add a comment