Nechápu, proč jsem se stala jeho ženou Nedávno jsme měli svatbu. Myslela jsem si, že mě manžel milu…

Dobré zprávy

Vůbec nerozumím, proč jsem se stala jeho manželkou.

Nedávno jsme měli svatbu. Myslela jsem si, že mě můj muž miluje až po uši. A opravdu bych neměla žádné pochyby, kdyby se nestalo něco zvláštního. Nejde teď o nevěru tohle bylo mnohem záhadnější a dost zvláštní.

Mám pocit, že jsem ho měla až moc ráda. Moc jsem ho zbožňovala, moc jsem ho milovala a odpouštěla jsem mu úplně všechno. Jasně, zvykl si na to moje chování a stal se sebevědomějším začal si o sobě myslet, že za jedno lusknutí prstu bude mít všechny ženy u nohou. Přitom o něj ve společnosti nikdo moc nestojí… jiná by jeho průšvihy nevydržela a slepě mu nedůvěřovala.

Těsně před svatbou se rozhodl, že potřebuje být sám, jet pryč na dovolenou a srovnat si v hlavě život před manželstvím. Nedalo se s tím nic dělat, tak jsem to přijala a nechala ho jet na výlet.

Jak mi pak vyprávěl, chtěl utéct od všeho civilizovaného, být někde, kde není ani internet, ani signál. Odjel úplně sám na Šumavu, chtěl tam obdivovat přírodu. Já zůstala doma v Praze a stýskalo se mi po něm tak moc, že mě to málem bolelo. Každou minutu jsem vyhlížela jeho návrat a brečela jsem do polštáře.

Po týdnu se vrátil. Byla jsem snad nejšťastnější za celý život přivítala jsem ho s veškerou láskou a vřelostí, jakou jsem jen dokázala dát. Uvařila jsem jeho oblíbený svíčkovou, udělala jsem domácí koláče.

Hned druhý den se začal chovat divně. Pořád utíkal do předsíně nebo zmizel v jiném pokoji. A pak začal odcházet z bytu několikrát denně pod různými záminkami. Jednou, když jsem šla do Alberta pro rohlíky, našla jsem ve schránce dopis. Vypadal jako každý jiný. Byl od něj, poslaný během jeho “odpočinkové” cesty. Ale to, co v něm stálo, mi doslova vyrazilo dech.

Napsal tam:
Ahoj. Nechci ti už dál lhát. Nejsem si jistý, že jsi pro mě ta pravá. Nechci s tebou strávit zbytek života. Svatba nebude. Promiň mi to, nehledej mě ani mi nevolej. Nevrátím se.

Tak krátké, jasné a úplně bez citu

Teprve potom mi došlo, že pokaždé běžel zkontrolovat poštovní schránku, jestli tam není reakce. Mlčky jsem dopis roztrhala a nikdy jsem o tom s ním už nepromluvila neoznámila jsem mu, že jsem ho našla, nedala jsem na sobě nic znát. Ale jak mám žít s člověkem, který se mnou vlastně být nechce? Proč se vůbec ženil a celou tu dobu předstíral, že je všechno v pořádku?

Rate article
Add a comment