Vždycky jsem byl dobrý člověk a nikdy jsem nebyl lakomý. Když jsem mohl něco darovat někomu, kdo to opravdu potřeboval, udělal jsem to bez váhání občas se musí člověk podělit se svými bližními, jak říká Bible.
Jednou jsem se tedy rozhodl darovat zimní bundu, aniž bych za ni chtěl peníze. Přeci jen, někdo možná nemá co na sebe v zimě a ta bunda mi tu jen leží ve skříni. Měl jsem ji na sobě maximálně párkrát. Koupil jsem ji za slušné peníze.
Tak jsem dal inzerát na internetu na jeden z místních skupin. Nemusel jsem dlouho čekat ozvala se mi žena jménem Alena, domluvili jsme si předání na devátou večer.
Byla už půlnoc, když někdo zazvonil u mých dveří. Kdo je tam? zeptal jsem se. Dohodli jsme se, že mi dáte tu bundu. Bylo to na devátou, už je ale dvanáct hodin v noci. Nezdá se vám, že lidé v tuto dobu normálně spí? Můžeme to vyřešit zítra, řekl jsem jí.
Ne, já to chci dneska! rozčílila se ona.
Málem jsem na tu neomalenou paní zvýšil hlas, ale nakonec jsem se rozhodl jí bundu dát. Vyndal jsem ji a ona na mě spustila: Nebudu to zkoušet na chodbě musím si ji vyzkoušet pořádně.
Pomyslel jsem si, co potřebuje zkoušet, když ji dávám zadarmo. Chcete, abych vás pustil domů? Moje děti spí! Nevadí, půjdu si ji zkusit aspoň do výtahu.
Paní si odfrkla, popadla bundu a odešla, aniž by mi poděkovala.
Navzdory všemu jsem jí tu bundu dal. Ale takovou drzost jsem ještě nezažil. Řekl jsem si, že už nikdy nikomu nic jen tak nedám. Lidé si toho prostě neváží!