Když vzpomínám na roky mládí, náš přátelský okruh byl plný všeho možného vášně, přehánění a drobných zápletek. Mezi námi byl také pár, Petr a Jitka. Petr byl ten, jehož vtipy nikdy neomrzely, a Jitka mu vždy stačila svým temperamentem a radostí ze života. I tak si ale často kvůli maličkostem lezli na nervy a hádali se. Jednou jsme pořádali večírek u mě doma v Brně a Petr měl za úkol vyzvednout Jitku na zastávce tramvaje.
Jako obyčejně, Jitka samozřejmě přišla pozdě a Petr na ni trpělivě čekal. Mezitím v davu zahlédl dívku s podobným stylem oblékání a stejně kudrnatými vlasy jako Jitka. Napadlo ho, že jí provede malý vtípek zezadu ji objal kolem pasu a začal ji škádlit. Jenže s hrůzou zjistil, že omylem popletl osoby nebyla to Jitka. Dívka vyděšeně vykřikla a Petr okamžitě pochopil svůj omyl.
Situace se vymkla kontrole, skončilo to tak, že Jitka zavolala policii. Nakonec se všechno vysvětlilo a Petr si z policejní stanice vezl domů úplně cizí holku jménem Anděla. Strávili spolu na chodbě u výslechu asi tři čtvrtě hodiny a během tohoto času si k sobě našli cestu a vzájemně porozuměli. O čtyři měsíce později a tomu bych tenkrát nikdy nevěřil měli svatbu v kostele svaté Jakuba v Brně. Dnes už mají dva syny, kteří už teď přerostli tátu.
Jitka se ještě chvíli snažila Petra získat zpátky, Anděle byla občas dost protivná, ale nakonec toho nechala a i ona našla své štěstí. Petr dodnes často vzpomíná, jak to tenkrát všechno dopadlo a opravdu věří, že to byla náhoda nebo snad osud, co je s Andělkou svedlo dohromady.
Život si s námi někdy opravdu zahraje a občas nás právě ty nečekané nehody přivedou přesně tam, kam máme dojít. Dávám si tedy dnes večer na malého panáka slivovice a připíjím na osud a všechny ty klikaté cesty, které nám život přichystá.