– Budu se vdávat. Za tvého bývalého manžela. Nevadí ti to, že? David mi už dal zásnubní prsten,“ a kolegyně mi podává ten samý prsten, jaký kdysi David daroval i Viktorii.

Dobré zprávy

Proč ses vlastně rozhodla rozvést? zeptala se jí tchyně s tím známým tónem, jako kdyby snad měla právo vědět odpověď. Veronika neměla v úmyslu bydlet s rodiči svého muže. Petr ji přemluvil. Tvrdil, že ho maminka nechce pustit z domu. Třicet čtyři let a pořád mamánkův! Ale Veronice ho bylo líto.

Každý na to máme jiný pohled na život, to je celé. To se stává. Nejsme první ani poslední, odpověděla, i když si v duchu přála říct pravdu hezky natvrdo.

A proč vlastně? Důvod byl prostý: tchyně každý den volala Petrovi přes video, aby si ověřila, jestli Veronika zvládá domácnost. To když zrovna nemohla přijít osobně. Na svatbě jim při gratulaci popřála slovy:

Jsem nesmírně ráda, že se můj miláček konečně oženil. Samozřejmě by si mohl najít i lepší volbu, ale co už. Nezlob se, snacho.

Možná měla Veronika odejít právě tehdy. Tchyně si už dávno přála, aby Veronika Petra opustila, a udělala pro to všechno možné. A Petr? Ani se jí nezastal. Když jednoho dne projížděli kolem domu tchyně a maminka ji odmítla pustit dovnitř, Petr mlčel. Tchyně potřebovala mluvit jen s Petříkem. Veronika musela čekat venku před domem celou hodinu.

A zase stejná otázka: proč nezmizela dřív? Kdo ví. Ale teď už se rozhodla. Nezačínejte s těmi rozdílnými názory, to jsou jen pohádky. Tak povídej, co ti vadí na mém synovi? spustila tchyně teatrálně. Přiznávám, nejsi zrovna ta, kterou jsem si pro Petra představovala. Teď, když to takhle dopadlo, tě nemůžu nechat jen tak odejít. Řekni mi, co ti vadilo.

Veronika se ušklíbla. Její povolení opravdu nepotřebovala. Přišla jen kvůli Petrovi. Jediným důvodem k rozvodu byla tchyně. Odcházím, prohlásila klidně.

To ti nedovolím! vyjekla tchyně.

Víš, že mi je to jedno? Nic pro mě nejsi, odvětila Veronika.

A vrať mi půlku ceny prstýnku! rozječela se tchyně.

Cože? podivila se Veronika.

Chci zpátky půlku za prstýnek, co ti Petr koupil!

Veronika se rozesmála: Mluvíte o prstýnku, protože to je jediné, co Váš syn zvládl za život koupit? Klidně si ho nechte, nechci ho!

A tím to skončilo. Veronika pak dlouho přemýšlela, jak vůbec mohla přijmout nabídku k sňatku od někoho jako Petr, když už před svatbou poznala, jaká tchyně je doopravdy. Jak k tomu souhlasila? Na to odpoví jen Pánbůh.

Já se taky budu vdávat! oznámila jí jednou kolegyně z práce.

Fakt? A za koho? zajímala se Veronika.

No, promiň…

To snad ne Veronika to pochopila dřív, než to kolegyně dořekla.

S Petrem. Tím tvým bývalým, vyhrkla kolegyně.

Děláš si srandu? Vždyť jsi dobře věděla, proč jsme se rozešli!

Jo, to vím, ale každý to má jinak. Petr je hrozně pozorný a jeho maminka nám pomáhá. Občas až moc, ale co už

To mě opravdu nebere, hlavně že už s ním nemám nic společného. Jo, a podívej, jaký mi Petr dal prsten, koukni!

Veronika přesně věděla, co uvidí. Byl to ten samý prsten, který kdysi dostala ona. Ani na nový neměl! No bodejť.

A má na sobě vyryté Navždy spolu. Nejraději by tu větu vyškrábla sama.

Rate article
Add a comment