Vyrostla jsem na českém venkově, v početné rodině jako druhé nejstarší z deseti dětí. Už odmala mi na ramena padla tíha domácích povinností vaření, praní, péče o mladší sourozence, práce na zahradě i starání se o dobytek. Byla jsem často tak vyčerpaná, že jsem sotva položila hlavu na polštář a už jsem spala. Jakmile mi bylo osmnáct, rodiče na mě začali tlačit, abych se vdala. Vnímali mě jen jako další hladovou pusu, které je třeba se vhodným sňatkem zbavit.
Nedbali na mé přání a domluvili mi svatbu s o devět let starším Petrem, který bydlel v Pardubicích se svou ochrnutou babičkou. Po svatbě jsem se k nim přestěhovala a brzy zjistila, že se pro mě vlastně téměř nic nezměnilo starala jsem se akorát o jeho nemocnou babičku místo svých sourozenců. Petr živil rodinu, ale ke mně se choval krutě křičel a urážel mě bezdůvodně; jako bych nebyla člověk. Po půl roce jeho babička zemřela a v bytě jsme zůstali sami dva.
Brzy nato se nám narodila dcera a pak syn. Dcera mi projevovala lásku a náklonnost, zatímco syn si osvojil Petrovu tvrdost a opovržení vůči mně. V té těžké atmosféře jsem hledala útěchu ve svém nově objeveném koníčku výrobě svíček, o které jsem se dozvěděla v televizi. Rozhodla jsem se jít za svým snem a proměnit ho v malý podnik. Vložila jsem do toho všechny svoje úspory, koupila formy, vosk i barvy. Petr si ze mě dělal legraci a shazoval mé úsilí, ale svíčky měly úspěch a já si konečně začala vydělávat vlastní peníze.
Čas plynul, děti dospěly, dcera mi zůstala blízká, ale syn kopíroval Petrovu pohrdavost vůči mně. Mé podnikání vesele kvetlo dál a já si dávala peníze stranou bokem. Jednoho dne, když se mi Petr posmíval za to, že jsem si koupila jednoduchou sukni za pár korun, jsem si uvědomila, že už toho mám dost.
V té době bylo mým dětem přes třicet let a já jsem ještě ani neoslavila padesátku. Sebrala jsem všechny své našetřené koruny, pronajala si malý byt v Hradci Králové, podala žádost o rozvod a svůj podnik dál rozvíjela. Toužila jsem po klidném životě bez věčných urážek a ponižování. Nevedla mě zášť, jen prostá touha po lepším a důstojnějším bytí.