Dnes večer sedím doma v Praze, unavená po dalším dlouhém dni, a přemýšlím o svých dvou synech, Honzíkovi a Šimonkovi. Jsou to kluci jako oheň a voda mají nevyčerpatelnou energii, zanechávají za sebou spoušť, ale v jádru jsou to dobří kluci. Někdy se shodí, někdy rozpláčou, o pět minut později už se však objímají a tváří se, jako by se nic nestalo. Lidé kolem mě spíš upozorňují na to špatné dávají mi nevyžádané rady, jak bych je měla správně vychovávat. Ale já věřím, že právě teď kluci potřebují svobodu, aby se jednou mohli rozvíjet doopravdy po svém.
Někdy slýchávám, že Honzík je hodný, klidný kluk, ale Šimonek prý je příliš neposedný, nešika, který jen narušuje klid staršího bratra a bude s tím mít v životě problémy. Při těch slovech se mi chce jen kývnout a pustit je jedním uchem dovnitř a druhým ven. Možná je na tom něco pravdy, ale já vím své: ti dva k sobě patří, milují se, nemohou být bez sebe. Toužili po pejskovi, ale já z pejsků mám strach. Pokud bych jim měla pořídit zvíře, tak raději želvu je klidná, pomalá a umí se ubránit, když musí.
Když jsme se s manželem Petrem rozhodli pro druhé dítě, netušili jsme, že se nám život tak obrátí vzhůru nohama po narození Šimonka. Když jsme zjistili, že je nemocný, na pár vteřin se svět rozpadl. Všechna vyšetření předtím byla v pořádku, těhotenství probíhalo ukázkově. Po tom osudném vyšetření mě na okamžik napadlo, jestli bych neměla těhotenství ukončit ale ta myšlenka mě rychle přešla a rozhodla jsem se Šimonka donosit. Kromě Petra mě tehdy nikdo nepodporoval, ani moji rodiče ne. Petrovi bylo naprosto jasné, že neví, co je správné, ale i tak stál při mně. Vydržela jsem, že mi řekli, že jsem blázen, že ničíme svůj život, a své slzy jsem spolykala. Děti jsou pro mě jako květy v zahradě života.
Nakonec se Petr postavil za mě a řekl: “Porodí, a tím to končí.” Moje rodina naši volbu s časem přijala. Když pak Šimonek přišel na svět, byli jsme všichni v šoku, jak rychle se učí a vše dohání. Honzík mu podával hračky a on je pojmenovával. Tehdy jsem v sobě našla novou naději, že to všechno zvládneme. A opravdu zvládáme.