Víš, nikdy by mě nenapadlo, že mi tohle rodina udělá zneužije mojí důvěry, až zůstanu úplně bez peněz. Bydleli jsme s mámou a sestrou v našem dvoupokojovém bytě v Brně a každá jsme měly na byt svůj podíl. Naše babička, která měla také vlastní dvoupokojový byt, nám vždycky říkala, že napíše závěť a nechá ten její byt rozdělit napůl mezi mě a sestru. Bylo domluvené, že si pak spolu vybereme, která z nás kde bude bydlet, nebo že byt prodáme a peníze si férově rozdělíme. Jenže v té době už se sestra nastěhovala k mámě zpátky poté, co otěhotněla trošku nečekaně, a já byla v Praze kvůli vysoké škole.
Nakonec to dopadlo tak, že sestra se svým přítelem zabrala větší pokoj a máma se natěsnala do toho menšího. Když jsem přijížděla z Prahy, spávala jsem s mámou v jedné místnosti. Věděla jsem, že po škole už stejně nebudu moct doma zůstat, protože švagr se na mě nikdy netvářil dvakrát vřele. Máma taky nechtěla kazit vztahy se švagrem, prosila mě jen, ať nedělám žádné scény a nepřilévá olej do ohně. Další krok byl, že jsem se svěřila babičce a ta mi navrhla, že by bylo nejspravedlivější, kdybych tu svoji část dvoupokojového bytu převedla na sestru výměnou za to, že mi ona ve své závěti odkáže ten její jednopokoják. Řekla jsem to mámě i sestře, ale sestra jen pokrčila rameny a s úsměvem mi povídala, ať klidně jdu k soudu, že stejně prohraju.
Tak jsem podepsala papíry o vzdání se svého podílu. Ale babička bohužel nestihla změnit závěť, protože ji pak skolil infarkt a zemřela dřív, než stihla něco přepsat. No a sestra samozřejmě získala celý dvoupokojový byt a k tomu ještě půlku toho jednopokojového po babičce, který už tehdy používala. Když jsem chtěla, aby se máma postavila za mě, byla spíš proti mně a argumentovala tím, že jsme přece jedna rodina, žijeme pořád pod jednou střechou, a tak nejsou důvody k hádkám.
Dneska už je to tak, že máma bydlí u sestry a pracuje tam skoro jako hospodyně a chůva na plný úvazek. Sestře se přece vždycky hodí, když jí má kdo pomoct s dětmi a navíc jí přispívá na domácnost svým důchodem. Mám strach, co se s mámou stane, až o ni přestane být takový zájem, až už nebude pro sestru tolik užitečná. Vlastně už tu nikoho blízkého nemám. Máma a sestra drží spolu jako klíště, já jsem si ale řekla, že už s nimi nechci mít nic společného, protože to, co provedly, bolí až moc. Někdy dokáže rodina zklamat víc než kdokoliv jiný, fakt.