Když jsem studovala na vysoké škole a zároveň se snažila pracovat, neměla jsem dost peněz na spoustu věcí. Přesto jsem v té době byla šťastná, protože jsem neměla žádné větší starosti. Já a můj manžel jsme si pronajímali malý byt a o dětech jsme ještě nepřemýšleli. Nejdřív jsme si chtěli pořídit vlastní byt a až potom se zabývat rodičovstvím. Moji rodiče jsou v důchodu a mám mladší sestru. Sestra je rozvedená a vychovává syna, mého synovce, který chodí do první třídy. V naší rodině nikdy moc peněz nebylo, ale vždycky jsme se nějak zvládli postarat sami o sebe.
Tehdy jsem si myslela, že přišly lepší časy, jak jsem si na začátku naivně představovala. Ukončila jsem vysokou školu a v práci mě povýšili. Teď zastávám místo hlavní asistentky našeho vedoucího. To se samozřejmě výrazně projevilo i na mém platu. S manželem jsme se okamžitě domluvili, že si vezmeme hypotéku a konečně se přestěhujeme do vlastního bytu. A když už jsme byli rozhodnutí udělat v životě zásadní změny, pustili jsme se do toho naplno. Měsíc poté mi manžel oznámil, že čekáme dítě. Začali jsme se připravovat na příchod miminka. Když se naše rodina dozvěděla o mém povýšení, měli velkou radost.
Brzy na to ale začal tlak: rodiče mě začali nutit, že bych měla pomáhat sestře a jejímu synovi, protože jsou opuštění. Sestra naopak tvrdí, že jsem starší a tudíž bych měla finančně podporovat také rodiče. Peníze mi ubývaly rychle. Jednou rodiče potřebovali nový, velký televizor, jindy měl synovec jet na drahý výlet se školou. Manžel na mě začal být trochu mrzutý, protože je nyní na mateřské a nemáme dost peněz na rodinu protože z mé výplaty žije už víc lidí. Musím si začít víc chránit své peníze před příbuznými, protože mi vybírají i poslední tisíce, a přitom se potřebuji připravit na příchod našeho dítěte. Dětské oblečení je teď opravdu drahé…