Jmenuji se Adam Novotný. Je mi 65 let. Po boku mé ženy, Hany, jsem žil přes čtyřiatřicet let, ale teď teď jsem se na sklonku života zamiloval do jiné ženy. Hana má dvaašedesát, náš syn David už je ženatý a má vlastní děti, naši vnoučata.
Když se David odstěhoval a založil rodinu, začal jsem mezi sebou a Hanou cítit obrovskou vzdálenost. Jakoby nás dělila propast. Po odchodu do důchodu jsem navrhl, že bychom si mohli koupit chalupu na venkově, abychom měli trochu klidu a přírody. Hana však nebyla nijak nadšená, ale nakonec jsem ji přesvědčil. Po pár měsících jsme pořídili malou, útulnou chalupu poblíž Českého ráje. Přestěhovali jsme se tam na léto.
Byl jsem naprosto nadšený, když jsem mohl pracovat na zahrádce a stavět dřevo na zimu, ale Hana jen ležela na gauči, četla romány nebo koukala na české seriály v televizi. Pomoci na zahradě se rázně odmítla a pořád opakovala, že jí není dobře. Všechno tak zůstalo na mně.
Když přišel podzim, vrátili jsme se zpět do Liberce. Hana z toho měla upřímnou radost. Já ne cítil jsem se jako cizinec. Po týdnu jsem sbalil tašku, nasedl do starého favorita a vrátil se na chalupu. Tam jsem zkrátka vnímal, že žiji. Hana zůstala ve městě. Teď se vídáme jen výjimečně.
Právě na venkově jsem poznal Evu, místní ženu o pár let mladší než já. Byla zpočátku zdrženlivá, ale něco mezi námi přeskočilo. Teď spolu trávíme mnoho času a mám pocit, že jsem znovu našel lásku. Mám chuť Hanu opustit, ale bojím se, co na to David a naše rodina. Haně zatím tvrdím, že se na chalupě věnuji různým opravám, ale pravda je, že tam jsem hlavně kvůli Evě.
Hana o ničem netuší. Sám v sobě se nemohu rozhoupat mám jí říct pravdu, rozvést se, nebo se snažit ještě obnovit náš vztah? Každý večer na chalupě přemýšlím, co mám udělat, ale odpověď nenacházím.