Moje teta mi nechtěla půjčit peníze na podnikání, ale nakonec jsem dosáhl svého.

Dobré zprávy

Hele, víš jak jsem dřív makala jako každý normální člověk, žila jsem z mizerný výplaty v Praze a pořád mě rodina brala mezi sebe zvou mě na oslavy, pomůžou, když potřebuju, prostě klasika. Připadalo mi, že mě mají nejradši, když jsem byla na dně.

Ale už mi to fakt lezlo krkem. Rozhodla jsem se, že začnu podnikat, budu si šéfem sama. Jenže u sebe jsem neměla skoro žádné peníze, rodiče jsem ztratila, když mi bylo devatenáct tragická dopravní nehoda Oporu už jsem neměla.

Měla jsem ale tetičku, která si vzala dost movitého chlápka říkala jsem si, že to bude v pohodě, určitě mi pomůže nějak na rozjezd. Ha, tak to jsem se spletla.

Teta tvrdila, že podnikání je moc riskantní, a že do toho svoje koruny určitě nepošle. Upřímně chápu ji. Asi bych byla stejná v její situaci. Je to její rozhodnutí, smířila jsem se s tím a nebrala jsem to nijak tragicky. Do banky jsem ale jít nemohla ty jejich úroky jsou tady šílenost, na to jsem fakt neměla. Takže jsem začala šetřit na všem možným jídlo, bydlení, i oblečení, vzala jsem vedlejšák a pomaličku jsem dávala každou korunu stranou na svůj sen.

Postupně jsem si to srovnala v hlavě a měla jasno věděla jsem, jaký podnik chci, co k tomu potřebuju, kolik to stojí a co všechno mě čeká. Byla jsem rozhodnutá to nevzdat a jít si tvrdě za svým. Od mala jsem snila o svým vlastním podnikání, a najednou se mi naskytla šance. Jediný, co mě mrzelo, byly hnusný vtípky mojí tety. Pokaždé, když jsem přišla na návštěvu, tak se smála a volala:

No teda, teď máme u stolu váženou podnikatelku, to je pocta, že s námi vůbec sedíš!

Jakmile se mi konečně podařilo otevřít si vlastní agenturu tady v Brně, rodina se najednou distancovala, včetně té tety. Jenže já už byla nezastavitelná. Rok a půl na to pár dalších poboček v okolí, a jela jsem jako drak dál.

Pak najednou volá teta syn jde na vejšku, potřebujou peníze, řeší bydlení a bla bla. Ona už byla rozvedená, práci žádnou, peníze nikde, tak si na mě zas vzpomněla.

Normálně jsem jí řekla, že ne. Chtěla jsem otevírat další pobočky i v Ostravě, potřebovala jsem každou korunu. Synátor prostě nebyl priorita. Od té doby se teta už ani neozvala ale nebyla se mnou v kontaktu ani předtím, že jo…

Dneska pobočky jedou, podnikání jede jak na drátkách a tety syn pořád sedí doma a živí ho máma. Ostatní příbuzní se jich taky straní teta totiž kdysi všechny odstřihla sama. Co k tomu říct? Však to znáš.

Rate article
Add a comment