Eva měla těžký porod, po kterém jí lékaři oznámili, že už nikdy nebude moci mít další děti. Když to její manžel uslyšel, jeho vztah k Evě silně ochladl. Uplynulo půl roku. Tomáš měl nejen milenku, ale jeho milenka čekala dvojčata. Bez váhání Evu s jejich malou dcerou opustil. Eva tak musela dceru vychovávat sama.
Když byla dcera malá, Eva ji přihlašovala na různé kroužky. Karolína vyrůstala jako zvídavé a bystré dítě. Už od útlého věku ji fascinovaly panenky. Karolína je posazovala do kruhu a hrála si na učitelku. Eva na svou dceru nedala dopustit.
Karolína výborně vycházela s ostatními dětmi ze třídy a postupně se stala přirozenou vůdkyní kolektivu. Později si našla přítele, ale byl trochu zvláštní. Většinu společného času trávili na festivalech a na různých setkáních mladých. Karolína hrála na bicí a její přítel na kytaru. Zanedlouho založili kapelu, která slavila úspěchy. Vedli bezstarostný život plný hudby a cestování.
Roky plynuly a Eva se začala o dceru svou čím dál víc bát. Toužila po vnoučatech a byla nedočkavá. Karolíně tehdy bylo devětadvacet.
Karolíno, je čas, abys pomyslela na dítě, navrhla jednou Eva.
Mami, chceš, abych byla jako teta Jarka? Čtyři děti, a celý svět pro ni přestal existovat. To je podle tebe život? Jen doma, vaří, uklízí, hraje si s dětmi.
Ale nemusíš žít jako teta. Klidně měj jedno dítě a basta.
Mami, měla bys to přijmout. S Danem nechceme děti. A kdyby se to změnilo, adoptujeme dítě z dětského domova.
Ale své vlastní je přece něco jiného. Zamysli se nad tím, prosím.
Nechci se k tomu pořád vracet, mami.
Nakonec se Karolína odhodlala matce říct pravdu. Doufala, že časem se třeba něco změní.
Život nám často přináší situace, které bychom si nevybrali. Každý má však právo zvolit si svou vlastní cestu ke štěstí. Důležité je, abychom se navzájem přijímali a respektovali. Teprve tehdy můžeme žít v opravdové rodinné harmonii.