Mám přátele, o kterých říkám, že jsou spořiví. Šetří skoro na všem. Na jídle, na oblečení. Nejsou chudí, spíš naopak, jsou to celkem majetní lidé. Peníze mají vždycky. Mohli by si tedy dovolit ledacos.
Za nimi chodím jen při zvláštních příležitostech. Jindy si prostě zavoláme. Před měsícem mě pozvali na narozeniny. Šla jsem, a domů jsem se vrátila hladová.
Ráno jsem si do kabelky sbalila dárek, který jsem koupila už dřív, a vyrazila do práce. Ve čtyři odpoledne mě kamarádi pozvali na oslavu. K obědu jsem si tedy dala jen kávu a dvě sušenky. Ve zkratce nejedla jsem předtím schválně, protože jsem šla na návštěvu.
Celkově jsem k nim dorazila trochu dřív, než bylo domluveno. Předala jsem dárek, popřála hodně štěstí a zdraví, a s úsměvem přiznala, jak mám hlad, že jsem schválně nejedla. Samozřejmě jsem to vzala s nadsázkou. Kamarád se jen zasmál, že všechno už je nachystané.
Bylo nás šest, plus domácí pár. Vešli jsme do obýváku a já si všimla, že není nikde prostřený stůl bylo mi jasné, že to bude formou malého rautu. Žádné židle, jen malá pohovka, na kterou jsme se měli všichni vtěsnat. Bylo by určitě lepší si po práci normálně sednout ke stolu, než se tísnit v osmi na jedné pohovce. No, raut je raut. Jeden z nás vytáhl malý kulatý stolek, kam naskládali jídlo. V tu chvíli jsem zalitovala, že jsem k obědu měla jen dvě sušenky.
Na stole bylo několik malých talířků (dokonce jsem počítala kolečka, a ne, vůbec se za to nestydím). Na každém osm koleček. Osm plátků uzeného (které miluju), osm plátků masa, osm plátků sýra. Čerstvá rajčata a okurky, vždy osm tenkých koleček. Všechno krásně tenké, ale symbolické. Dále tam byly dvě mističky mini salátů. I ovoce bylo přesně na osm dílků. Celou bohatou tabuli završovala jedna láhev vína. Zkrátka: jezte, pijte, milí hosté.
Seděla jsem, žvýkala tenký plátek klobásy se sýrem a měla jsem pořád hlad! Ani pít jsem si netroufla bála jsem se, že bez pořádného jídla budu mít hned vypito. Kamarád říká: Přinesu něco teplého. Říkám si: No konečně, aspoň něco pořádného bude. Paní domu přinesla teplé jídlo.
Na talířcích bylo pár malých pečených brambor a jedno smažené kuřecí stehýnko. Každému jedno! To už bylo vážně úsměvné. Dort naštěstí byl normální velikosti. Celkově jsme se bavili fajn. Po hodině a půl jsem ale odcházela domů šíleně vyhladovělá.
Cestou jsem se ještě zastavila v supermarketu a nakoupila nějaké potraviny. Doma jsem si dopřála pořádnou večeři. Takhle moji přátelé ušetřili na hostech.
Proč vlastně zvát lidi na narozeninovou oslavu, když je člověk nechce nebo neumí pořádně pohostit?