Hele, musím ti něco povědět o jedné mé kamarádce, která si prošla fakt těžkým obdobím. Skončila v nemocnici s dnes už známou nemocí a měla vážný průběh oba plíce byly zasažené. No, a zatímco byla v nemocnici, tak jí z práce vyhodili. Když se konečně vrátila domů, nikdo po ní nechtěl, aby si hned hledala novou práci. Navíc, situace v zemi byla složitá, každý se držel svého místa jak klíště. Prostě najít dobrou práci byla fakt výzva, a navíc si neuměla představit, že by šla dělat pokladní do Penny hned po nemoci, když ještě nebyla fit. Takže koukala po něčem odpovídajícím její profesi a dělala si to doma co nejpohodlnější.
No, a když už byla doma, řekla si, že aspoň pořádně uklidí, dokud má čas. Pustila se do generálního úklidu a narazila na starý sešit položený mezi papíry u počítače. Docela ji to zarazilo, protože si vůbec nepamatovala, že by ho někdy doma měla. Vůbec netušila, co v něm je, v hlavě jí běžely šílené nápady, že tam třeba najde telefonní čísla a adresy nějakých bývalých milenek svého muže nebo co. Otevřela ho a vypadla z něj hromada účtenek. Na každé stránce bylo rukou jejího manžela pečlivě sepsané, za co utratil peníze: krém na obličej, vitamín D, injekce (dvě dávky) a tak dál.
Ruce se jí rozklepaly, už jen z toho pohledu. Došlo jí, že si její muž úplně všechno evidoval každý nákup, který pro ni udělal, si zapsal. Pravidelně si to sepisoval dohromady, a tak zjistila, že mu podle těch poznámek údajně dluží skoro 2,5 milionu korun! No představ si, všechny její léky, dokonce i část jídla, byla zapsaná v tom sešitu.
Já zírala, když mi o tom vyprávěla. Ale ona zareagovala vážně s nadhledem. Nevolala mu hned v amoku, nezařvala do telefonu, ani mu nepropašovala projímadlo do večeře. Prostě v klidu počkala, až se vrátí z práce, naservírovala mu večeři, vyslechla si historky z jeho dne a až pak se ho opatrně zeptala, co to jako má znamenat. Fakt slušně, žádný sprosťárny.
A on jí úplně v klidu odpověděl: Vždyť co je na tom špatnýho? Předtím jsme měli každý vlastní rozpočet, ne? A teď jsem prostě investoval sám. Tak až začneš zase pracovat, postupně to dáš všechno dohromady, a až mi to vrátíš, koupím si za ty ušetřený prachy notebook, protože ten starej už na nový hry prostě nestačí.
Tyjo, co na to říct Tohle můžeš zažít fakt jen v Čechách, co myslíš?