Hele, musím ti něco říct o svém dětství, protože když o tom zpětně přemýšlím, fakt mě to ovlivnilo.
My jsme byli se ségrou a bráchou skoro stejně staří, ale vždycky to bylo hlavně o mé sestře třeba ona dostala nové oblečení a já jenom její obnošené věci. A nebylo to jen o oblečení, rodiče jí i hodně víc podporovali. Platili jí drahé doučování, nejlepší kroužky, kdežto já jsem se musela vždycky spokojit s tím, co zbylo. Přitom jsem se dobře učila, ale když jsem přišla domů s výborným vysvědčením, nikoho to ani moc nezajímalo. Ani jednou jsem nezažila, že by byli nějak hrdí nebo radostní z toho, co jsem dokázala.
Byla jsem pak taková zakřiknutá, neuměla jsem se za sebe postavit nebo říct si o své. I přesto se mi podařilo dostat na Karlovku, což je přece pecka, že. No, ale to u nás doma nikoho nedojalo místo gratulací mi máma s tátou řekli, že jestli neseženu stipendium, ať si najdu práci. Upřímně, tehdy jsem byla fakt dost zklamaná z té jejich lhostejnosti, tak jsem se prostě sbalila a šla bydlet na kolej.
Na koleji jsem potkala svého budoucího muže byl to takový můj parťák, člověk, co byl fakt na mojí straně. Ještě při škole jsem otěhotněla a rozhodli jsme se, že se vezmeme. Když jsem to řekla doma, byl oheň na střeše. Táta s mámou byli úplně proti, už dost naštvaní a ještě ke všemu mi máma řekla, ať se dítěte radši zbavím. Padala i ošklivá slova, odmítli mi jakkoliv pomoct peníze, podpora, prostě nic. Mezitím koupili ségře úplně novou škodovku, takže bylo jasné, na čem jsem.
Naštěstí rodina mého manžela byla úplně jiná liga nabídli nám byt a fakt mi pomohli. Rodiče ode mě mezitím dali ruce pryč, maximálně mi občas napsali, ale vidět byl nezájem.
Časem se narodil nejen můj první syn, ale pak i druhé dítě. S manželem a jeho rodinou se mi fakt začalo žít hezky, všechno bylo jiné. No a pak se najednou ozvala máma, že se ségra bude vdávat a jestli bych si nemohla vzít půjčku, abychom jí zaplatili svatbu. Tak jsem jí slušně řekla, že opravdu ne. A máma mi z fleku napsala, že už pro ně nejsem součástí rodiny a že už nemám rodiče.
V tu chvíli mi došlo, že je čas konečně jednat a nastavit si vlastní hranice. Už jsem toho zažila dost nezájem, nespravedlnost a pořád doufání, že něco změní. S manželem a dětmi mám teď kolem sebe rodinu, která se drží pohromadě, máme se rádi a staráme se o sebe, bez ohledu na to, co říkají ti, co by se měli chovat jako rodina podle krve. Pro mě je rodina teď hlavně o lásce a důvěře a toho máme doma na rozdávání.