O alimenty nešlo, domluvili jsme se jen, že budu přispívat manželovi na synovu obživu – a on už léta žije z mých peněz.

Protože jsem to byla já, kdo opustil rodinu kvůli jinému muži a způsobila rozpad našeho manželství, Petr rozhodl, že mu musím nějak nahradit zlomené srdce. Nedovolil mi vzít si syna k sobě, a syn chtěl stejně zůstat s otcem, ne se mnou. I když mě to bolelo, nedokázala jsem ho přemluvit nebo odvést proti jeho vůli. Všechno jsme to vyřešili poměrně rychle nechali mě odejít s tím, že jim každý měsíc, někdy i dvakrát, posílám peníze na účet. Můj bývalý manžel tehdy pracoval a měl slušný příjem, jenže když zjistil, že mám opravdu hodně peněz, a můj nový partner ještě přispívá, aby synovi nic nechybělo, přestal pracovat a začal žít z našich peněz.

Jak syn vyrůstal, otec ho hodně rozmazloval jídlo z restaurací, nechával ho nechodit do školy, kdykoliv si zamanul, dovolené, drahé elektrospotřebiče. Časem získal syn naprosto laxní přístup a chtěl se se mnou vídat čím dál méně. Cokoliv jsem pro něj koupila, nebo udělala, tatínek to dovedl udělat líp, i když za mé koruny. Klukovi bylo jedenáct a ani mu nepřišlo divné, že tatínek je pořád doma, ale peněz má na rozdávání.

Můj současný muž navrhl, jestli jim neposílám peněz až moc. Začali jsme přemýšlet o synových studiích a shodli jsme se, že by bylo lepší začít spořit na jeho budoucnost, než aby bývalý manžel rozhazoval hned všechno po obchodech. Rozhodnutí jsem mu oznámila osobně, že je na čase, aby výdaje převzal on, protože já teď začnu šetřit na synovu školu. Na to mi řekl, jaká jsem příšerná matka a špatná manželka, a vyhrožoval mi, že mě zažaluje a vymůže na mně alimenty, protože prý jsem mu ve skutečnosti nikdy nic nedávala.

Radila jsem se pak s právníkem a ten mi řekl, ať se jeho hrozeb nebojím a nevěnuji jim pozornost, protože už několik let nepracuje a žije jen z peněz ode mě. I tak mám ale pocit, že všechno ztrácím. Syn mě teď nesnáší ještě víc a myslí si, že se už o jeho tátu nechci postarat.

Rate article
Add a comment