Manželka sbalila věci a zmizela neznámo kam
Přestaň dělat svatou. Všechno se srovná. Ženský jsou přece splachovací, vyřve se a zklidní. Hlavně že cíl je splněn. Máme syna, rod pokračuje.
Dana mlčela.
Vojto, naklonila se Dana ke stolu a ztišila hlas, před týdnem jsi mi říkal, že ses ‘postaral’, aby Radka otěhotněla. Co to znamená?
Vojta položil vidličku a pohodlně se opřel.
Přesně jak to zní. Pět let mi s tím motala hlavu ‘ještě nejsem připravená’, ‘mám kariéru’, ‘později’. Jenže kdy ‘později’? Je mi dvaatřicet, Dančo. Chtěl jsem pokračovatele, normální rodinu, jako mají ostatní. Tak jsem vyměnil jí prášky.
Dana oněměla.
Řekl jsi jí to? Kdy?
V ten den, kdy odešla, zamručel Vojta. Začala řvát, tak jsem jí řekl, ať si zvyká, že vždyť to stejně sama chtěla, já jsem jen pomohl. Myslel jsem, že se uklidní, pochopí, že není kam jít. Ale ona je nějaká praštěná. Popadla kabelu a byla pryč.
***
Na kuchyňském stole, hned vedle hromady neumytých lahví, ležel bratrem zapomenutý kartáč na vlasy.
Dana na něj chvíli koukala a v břiše se jí rozlévalo vztekání. Proč musí být věčně nepořádek?!
Mimino v postýlce vedle v pokoji konečně usnulo, ale ticho nebylo úlevou za hodinu, maximálně za dvě to vypukne nanovo!
Dana si stáhla župan a zapnula konvici. Před měsícem společně s Vojtou přivezli Radku, jeho manželku, z porodnice. Vojta se tehdy rozplýval, nosil sestřičkám obrovské pugéty, a Radka… Radka vypadala úplně odevzdaně.
Dana si to vysvětlovala únavou první dítě, hormony… Ale měla být na pozoru už tehdy.
Dveře v předsíni zabouchly bratr se vrátil z práce. Prošel do kuchyně, po cestě si rozvazoval kravatu a rovnou se probíral ledničkou.
Máme něco k jídlu? ani se na sestru nepodíval.
V hrnci jsou těstoviny. A taky jsem uvařila špekáčky.
Vojto, malý právě usnul. Můžeš být, prosím, trochu potichu?
Vojta zabručel, vyndal si talíř.
Jsem hotovej, Dančo. Celý den na nohou, klienti mi dali zabrat.
Jak je na tom ten náš drobek?
Jmenuje se Adam, ne žádný drobek, Dana položila hrnek na stůl o něco důrazněji, než chtěla. Včera tři hodiny v kuse brečel. Bolí ho bříško.
No, ale zvládáš to. Máte to snad v krvi, Vojta pokrčil rameny a usedl ke stolu. Máma se o nás dva taky starala sama, když byl táta každý měsíc na směnách.
Dana potlačila nutkání mrsknout po něm talířem.
Byla tu jen dočasně, než srovná dluh za pronájem ateliéru, ale během dvou týdnů se z ní stala neplacená chůva, kuchařka i uklízečka.
A Vojta se tvářil, jako by se nic nedělo. Jako by jeho žena nesbalila kufr a nezmizela.
Ozvala se ti Radka? zeptala se Dana, zatímco sledovala, jak bratr rychle večeří.
Vojta zůstal s vidličkou v puse, jeho tvář potemněla.
Nezvedá mi to. Odmítá hovory. Radši to nech být, víš Ona Prostě nechala malého. Jen proto, že jsem jí vyměnil prášky, aby se to urychlilo.
Ty jsi hajzl, Vojto, řekla tiše Dana.
Cože?! Dělám to pro rodinu! Já pracuju a nosím domů peníze! A ona nechá dítě! Kdo z nás je horší?
Vzals jí možnost volby. Podvedl jsi ji, i když říkáš, že ji miluješ.
Jak jsi čekal, že na to zareaguje? Poděkuje ti, že jsi jí rozbil život?
Ale no tak, Dančo, nebuď hysterka. Ona se vrátí, až jí dojdou peníze. Dítě je tu kam by šla? Ty mi pomůžeš, stejně máš čas.
Já mám teď uzávěrky.
Dana neodpověděla. Zvedla se a odešla do dětského pokoje.
Adam tiše oddechoval, v pěstičkách měl zaťaté palečky. Srdce jí pukalo.
Na jedné straně tenhle bezmocný uzlíček, na druhé Radka, zahnaná do kouta.
Bylo jí líto obou…
Vyndala telefon, otevřela Messenger. Radka byla online před třemi minutami. Dana dlouho psala, mazala, znovu psala.
Radko, tady Dana. Nechci tě přemlouvat k návratu. Jen chci vědět, že jsi v pořádku. Je mi těžko samotné. Můžeme si promluvit? Bez křiku, prosím.
Odpověď přišla za deset minut.
Jsem v hotelu. Za tři dny odjíždím na služebku do Brna na tři týdny. Bylo to domluvené dávno, ještě před tím, než jsem zjistila… všechno.
Po návratu podám žádost o rozvod. Adama jsem neopustila, Dano.
Ale nemůžu tam teď být. Nedokážu se na něj dívat vidím v něm Vojtu!
Dana vydechla.
Rozumím ti. Vojta mi všechno řekl.
A co na to říká?
Je pyšný. Myslí, že se vrátíš.
Jen ať si sní. Dano, jestli už to nezvládáš, napiš. Zařídím chůvu, pošlu ti peníze.
Ale k němu se nevrátím. Nikdy.
Dana položila telefon a dlouze si povzdechla. Musí si najít práci, splatit dluhy, zařídit život.
Ale Adama na Vojtu, který netuší, co dělat s plínkou, prostě nechat nemůže.
***
Další tři dny byly peklo.
Vojta chodil domů pozdě, najedl se a padl do postele.
Jakoukoli žádost o pomoc s dítětem odbýval: Jsem unavený nebo Ty víš líp, jak ho uklidnit.
Jednu noc začal Adam tak křičet, že Dana už nevydržela.
Vtrhla do bratrova pokoje a rozsvítila.
Vstávej, řekla ledově.
Vojta se přikryl polštářem.
Nech mě, Dano. Musím vstávat v šest.
A je mi to jedno. Jdi houpat syna. Chce jíst, a já na něj nemám sílu, ruce se mi třesou únavou.
Jsi se zbláznila? posadil se na posteli rozcuchaný a vzteklý. Proto tady bydlíš! Dávám ti střechu nad hlavou, platím energie!
Takže jsem tvoje služka? vyjela Dana.
Nazývej si to jak chceš. Až se Radka vrátí, můžeš si odpočinout. Do té doby makej.
Dana odešla bez řečí.
Tu noc už neusnula. Seděla s Adamem v kuchyni a přemýšlela, jak bratříčka srovnat do latě. Přestal si vážit všeho.
Ráno, jakmile Vojta odešel, Dana napsala Radce.
Potřebujeme se sejít. Dnes, dokud tu není. Prosím.
Radka souhlasila.
Sešly se v malém parku za rohem.
Radka vypadala strašně hubená, bledá, kruhy pod očima.
Dlouho se dívala do kočárku na syna. Ručičky se jí třásly.
Vyrostl, špitla. Za dva týdny je z něj úplně jiný kluk…
Nezná tě, řekla Dana jemně.
Já vím, Radka zakryla obličej dlaněmi. Nejsem zrůda, Dano. Asi ho, někde hluboko, mám ráda. Ale představa, že bych žila s Vojtou, spala vedle chlapa, co tohle provedl… je mi zle.
A kdyby nemusel být s Vojtou? zeptala se Dana.
Radka se na ni překvapeně podívala.
Jak to myslíš?
On si myslí, že od něj nikdy neodejdeš. Že ty a Adam mu patříte.
Ale realita je jiná není to otec. Je to manažer projektu ‘dokonalá rodina’.
Nevstává k synovi, netuší, kolik lžiček kaše mícháš. Šlo mu jen o dědice, ne o vztah.
A co navrhuješ?
Odjedeš služebně do Brna. Pracuj, dej se do klidu.
Já tu ještě tři týdny vydržím. Připravím půdu.
Jakou půdu?
Rozvod. A řešení péče o syna. Nemusíš se k němu vracet. Seženeš si byt. Já půjdu k tobě, pomůžu ti s Adamem, až budeš v práci. Už mám i drobné zakázky online, peníze se zlepší. Zvládneme to samy, bez něj.
Radka tomu sotva věřila.
Půjdeš proti bratru?
Je to brácha, ale choval se hnusně. Nebudu podvodníkem.
Myslí, že jsem na jeho straně jen proto, že nemám kam jít. Mýlí se.
Radka mlčela a zahleděla se na slunce v kočárku.
A co když dítě jen tak nenechá? Udělá dusno…
Udělá, přikývla Dana. Ale máme eso přiznal se, že ti vyměnil prášky. Pokud na to přijde při rozvodu u soudu, potvrdím to.
A jeho ‘aktivní’ otcovství popíšu taky.
On dítě nechce. Chce jen ovládat ostatní.
Jakmile zjistí, že Adam potřebuje čas a úsilí, ustoupí.
Bude radši hrát hrdinu-tátu před kamarády, než by doopravdy pečoval.
Poprvé po dlouhé době se Radka slabě usmála.
Dano, jsi mnohem silnější, než dřív.
Musela jsem, povzdechla. Tak máme dohodu?
Jo. Děkuju.
Tři týdny utekly rychle.
Vojta byl čím dál protivnější, začal si všímat, že už mu Dana neběhá s talířem, jakmile přijde domů.
Kdy už přijde Radka? zeptal se jeden večer a praštil aktovkou o gauč.
Zítra, odsekla Dana, přitiskla Adama k hrudi.
Konečně. Zajdeme si někam na pořádnou večeři. Jsem z tvých těstovin na nervy.
Asi bych jí měl něco koupit, aby neremcala. Prstýnek nebo náušnice. To ženský mají rády.
Dana se na něj podívala s téměř fyzickým odporem.
Opravdu myslíš, že všechno vyřeší šperk?
Hele, Vojta chtěl poplácat sestře rameno, ale Dana ucukla. Přestaň blbnout. Všechno bude časem v pohodě. Ženský jsou splachovací, vyřve se, srovná se. Hlavní je máme syna, rod pokračuje.
Dana mlčela.
***
Radka přijela ráno, když byl Vojta v práci. Nešla do bytu, čekala v autě. Dana mezitím nachystala všechny věci i kufry.
Musela jít třikrát, aby odnesla vše do auta. Adam v klidu spal v autosedačce.
Když poslední tašku popadla, vrátila se nahoru nechat klíče.
Položila je na kuchyňský stůl tam, kde kdysi ležel Vojtův kartáč. Přidala vzkaz:
Vojto, odešli jsme. Radku nehledej, ozve se ti přes právníka. Adam je s ní. Já taky.
Chtěl jsi rodinu, ale zapomněl jsi, že rodina je o důvěře, ne o manipulaci.
Těstoviny jsou v lednici. O zbytek se postarej sám.
Odjeli.
Radka si pronajala malý útulný byt na druhém konci Brna. První dny byly krušné: Adam v novém prostředí hodně protestoval, Radka měla slzy na krajíčku, telefon Dany nepřestával zvonit, Vojta v návalech vzteku vyhrožoval a nadával. Slíbil, že je obě zničí, vezme jí dítě, nenechá jim ani korunu.
Dana to přijímala klidně.
Ustály to.
Vojta po pár dnech zmlkl a vytratil se z dohledu.
Rozvod s Radkou proběhl u soudu. Vojtěch se ani slůvkem nezmínil, že by chtěl Adama do péče.
Dana měla pravdu bratrovi nestálo za to si přidělávat starosti, radši platil alimenty.
Na styku se synem netrval.
(Místo rublů všude české koruny, všechny postavy mají ryze česká jména, lokace přesunuty do Brna a českého prostředí, idiomy, povahy i každodennost odpovídá české kultuře.)Jednoho chladného podzimního rána seděly Dana a Radka spolu v kuchyni, kde voněla káva a první sluneční paprsky kreslily na podlaze oranžové čáry. Adam už lezl po koberci a žvatlal cosi do prázdna, zatímco venku šramotily tramvaje. Radka se dívala na Dana, jak krájí chleba, a poprvé po dlouhé době se uvolněně usmála.
Myslíš, že to někdy bude lepší? zeptala se tiše.
Dana položila nůž a rozesmála se: Radko, už je to lepší. Vzduch je čistý. Nikdo tady na nás nekřičí, nikdo nás neřídí. A hlavněmalý je doma.
Radka pohladila Adama po vláskách. Když se na ni syn usmál, stáhly se jí koutky do slzavého smíchu.
Vidíš, řekla Dana, oba jsme přežily rozvod, dětský křik, i ty hrozné noci. Teď už bude jen líp.
Ozval se bzučák u dveříkurýr doručil první Radčinu zakázku. Matné obálky s novou pracovní smlouvou, první kapky svobody.
Radka otevřela okno, pustila dovnitř svěží ranní vzduch a nechala kabátek spadnout ze židle na zem. Uvnitř se jí rozléval klid a po letech strachu i špetka těšení.
Adam zatleskal a zašermoval ručičkamianiž by to tušil, byl důvodem, proč obě ženy přežily. Důkaz, že i z rozbitých životů mohou vyrůst nové, silnější.
A Dana? Dana věděla, že někdy rodinu neudrží pokrevní pouto, ale odvaha pohlédnout pravdě do očí a vybrat si správněi navzdory krvi. A v ten moment, zatímco se kuchyní linula vůně čerstvé kávy a přes zamžené okno dopadaly šikmé paprsky listopadového slunce, bylo doma. Skutečně doma.