Moje dítě a manžel nikdy nepotřebovali naši vlastní babičku.

Dobré zprávy

Já a můj manžel jsme se už skoro smířili s tím, že nebudeme mít děti. Prošlo už deset let od naší svatby a potom, naprosto nečekaně, jsem zjistila, že jsem těhotná.

Moje tchyně si ale dlouho neodpustila posměšky před mými příbuznými: Asi nikdy nebudu mít vnouče od svého mladšího syna, protože jeho žena je neplodná. I když už dávno měla vnučku dceru svého staršího syna. Táhlo mě to k pláči pokaždé, když jsem to musela poslouchat a nebylo to zdaleka jen jednou.

S manželem se máme rádi, je mi oporou. Společně jsme snášeli desítky návštěv u lékařů, jeho obavy a moje tiché slzy do polštáře. Bůh nám ale požehnal teď čekám dítě!

Tchynina vnučka porodila loni dcerku a já sama jsem před čtyřmi měsíci přivedla na svět syna. Doktoři nám nikdy nenašli žádný zdravotní problém, přesto pořád skoro nevěříme, že nám osud nadělil dítě. Jen babička se po narození pravnučky a mého syna začala chovat zcela nepochopitelně.

Toho, na koho čekala nejdéle (mého muže a mého syna), jakoby už dál nechtěla ani vidět zato pravnučku vždy vychvaluje do nebes.

Když jsme pohromadě celá rodina, řeší se registrovaně jen pravnučka: jak povyrostla, co řekla, kolik má zoubků Ale o mém chlapci, jako by vůbec nevěděli, že existuje, od počátku o něm není řeč.

Tchynino chování mi zůstává záhadou celé roky mě srážela, ponižovala a vyčítala mi, že nejsem dostatečně příslušná do jejich rodu, že v jejich rodině rodí všechny ženy bez problémů. A sotva se konečně stalo, že jsem porodila syna, ani ho k sobě nevzala. Zato pravnučce kupuje drahé šatičky, hračky a zlaté náušnice za tisíce korun

Nedokážu to pochopit, i nyní s odstupem času všechno jsem to s manželem vytrpěla a přesto můj syn jako by pro ni nikdy nebyl dost dobrý.

Rate article
Add a comment