Víš, nejhorší období mého života bylo, když nás táta opustil, abych pravdu řekla. Prostě jednou odešel za jinou ženou a nechal nás s mámou a mojí malou sestřičkou Simonou úplně samotné. Simča měla tehdy sotva dva roky a zdravotně na tom nebyla dobře, spíš naopak, nemoc se jí stále zhoršovala. Péče o ni stála strašně moc peněz, energie i trpělivosti. Tehdy jsem tomu moc nerozuměla, ale viděla jsem, jak máma trpí a jak se s babičkou snaží udělat fakt všechno, aby jí pomohly.
Táta pořád dokola opakoval, že už je unavený a hádal se s mámou, což jí jen ještě víc ničilo. Když odešel, brala jsem to jako zradu. Předtím se o mě staral, když máma byla se Simčou v nemocnici, byl na mě hodný a najednou prostě zmizel.
Na den, kdy máma zjistila, že nás táta definitivně opustil, nikdy nezapomenu. Byl to nejčernější den mého života. Přestěhoval se do Brna, začal tam nový život s jinou paní, na nás úplně zapomněl. I když ho jeho máma moje babička z tátovy strany prosila, aby se vrátil, nehnulo to s ním. O rok později Simča zemřela a byla to rána, ze které jsme se dlouho nemohli vzpamatovat. Táta se ale ani tehdy neukázal, ani nedal vědět, že by o nás stál, natož aby se s ní přišel rozloučit.
Pro mámu to bylo strašné, ztratila dceru i manžela najednou, a já zůstala hlavně s babičkou, která mě podržela a starala se o mě. Obě babičky byly vlastně jako moje druhá a třetí máma, strašně moc pro mě znamenaly. Časem se i máma trochu sebrala a začala zase vnímat, že tu jsem i já. Jednou mě objala, brečela a slíbila mi, že mě nikdy neopustí a vždycky tu pro mě bude, že udělá všechno pro to, abych byla šťastná. A fakt to tak bylo máma s babičkou mě držely nad vodou a o všechno se postaraly. Dokonce se postaraly, abych měla na maturitní ples krásné šaty a mohla se aspoň na ten večer cítit výjimečně.
Tátu jsem potom už roky neviděla, ale nikdy jsem na něj vlastně úplně nezapomněla. Objevil se až jednou, když umřela moje babička z tátovy strany. Přišel jen proto, že myslel, že zdědí její byt. Jenže babička byla chytrá žena a už když mi bylo dvanáct, darovala mi ten byt jako důkaz, jak moc mě má ráda a že pro ni rodina znamená víc než jen společné příjmení. A já vím, že to co jsem prožila, mě naučilo, že opravdová rodina je o tom, kdo stojí při tobě, když ti je nejhůř.