Táta mě nechal s mámou a na moji existenci si vzpomněl jen tehdy, když se rýsoval nějaký zisk.

Dobré zprávy

Víš, nejhorší období mého života bylo, když nás táta opustil, abych pravdu řekla. Prostě jednou odešel za jinou ženou a nechal nás s mámou a mojí malou sestřičkou Simonou úplně samotné. Simča měla tehdy sotva dva roky a zdravotně na tom nebyla dobře, spíš naopak, nemoc se jí stále zhoršovala. Péče o ni stála strašně moc peněz, energie i trpělivosti. Tehdy jsem tomu moc nerozuměla, ale viděla jsem, jak máma trpí a jak se s babičkou snaží udělat fakt všechno, aby jí pomohly.

Táta pořád dokola opakoval, že už je unavený a hádal se s mámou, což jí jen ještě víc ničilo. Když odešel, brala jsem to jako zradu. Předtím se o mě staral, když máma byla se Simčou v nemocnici, byl na mě hodný a najednou prostě zmizel.

Na den, kdy máma zjistila, že nás táta definitivně opustil, nikdy nezapomenu. Byl to nejčernější den mého života. Přestěhoval se do Brna, začal tam nový život s jinou paní, na nás úplně zapomněl. I když ho jeho máma moje babička z tátovy strany prosila, aby se vrátil, nehnulo to s ním. O rok později Simča zemřela a byla to rána, ze které jsme se dlouho nemohli vzpamatovat. Táta se ale ani tehdy neukázal, ani nedal vědět, že by o nás stál, natož aby se s ní přišel rozloučit.

Pro mámu to bylo strašné, ztratila dceru i manžela najednou, a já zůstala hlavně s babičkou, která mě podržela a starala se o mě. Obě babičky byly vlastně jako moje druhá a třetí máma, strašně moc pro mě znamenaly. Časem se i máma trochu sebrala a začala zase vnímat, že tu jsem i já. Jednou mě objala, brečela a slíbila mi, že mě nikdy neopustí a vždycky tu pro mě bude, že udělá všechno pro to, abych byla šťastná. A fakt to tak bylo máma s babičkou mě držely nad vodou a o všechno se postaraly. Dokonce se postaraly, abych měla na maturitní ples krásné šaty a mohla se aspoň na ten večer cítit výjimečně.

Tátu jsem potom už roky neviděla, ale nikdy jsem na něj vlastně úplně nezapomněla. Objevil se až jednou, když umřela moje babička z tátovy strany. Přišel jen proto, že myslel, že zdědí její byt. Jenže babička byla chytrá žena a už když mi bylo dvanáct, darovala mi ten byt jako důkaz, jak moc mě má ráda a že pro ni rodina znamená víc než jen společné příjmení. A já vím, že to co jsem prožila, mě naučilo, že opravdová rodina je o tom, kdo stojí při tobě, když ti je nejhůř.

Rate article
Add a comment