Lído, ale chápej, situace je zoufalá, povzdechl si František Beneš a promnul si kořen nosu. Helena mi už dva měsíce hučí do hlavy.
Našla nějaký speciální kurz pro Jendu na Maltě. No, pro našeho syna.
Prý je to šance, má se učit anglicky. Jenže kde na to vzít peníze?
Vždyť víš, teď nedělám už pár let nic pořádného.
Lída pomalu zvedla oči ke svému otci.
A ty sis teda řekl, že nejlepší je prodat chalupu? zašeptala.
Co jiného? rozohnil se otec a naklonil se vpřed. Chalupa jen leží ladem. Helena tam ani nejezdí, má tam nudu, štípou ji komáři…
Ani neví, že chalupa už papírově dávno není moje. Pořád si myslí, že ji můžeme dát do prodeje a budeme zajištění.
Lído, ty jsi rozumná holka. Uděláme to takhle: ty ji teď prodáš oficiálně. Vezmeš si zpátky všechny peníze, co jsi mi před deseti lety půjčila do poslední koruny!
A všechno, co je navíc nad tu původní cenu, pak dáš mně. Vždyť jsme rodina.
Tobě to neuškodí, ne? Vezmeš si svoje zpátky a ještě tátovi pomůžeš.
Otec se pozval na návštěvu úplně bez ohlášení. Poslední roky jsme se moc nestýkali má už dávno jinou ženu i syna, svoje starosti, a já jsem do toho nikdy vlastně nezapadala.
Tušila jsem, že přišel s prosíkem. Myslela jsem, že zas bude chtít peníze, ale tahle jeho nabídka mi přišla přinejmenším zvláštní.
Tati, vzpomeň si, co bylo před těmi deseti lety, řekla jsem po chvíli ticha. Když jsi za mnou přišel, že potřebuješ prachy na operaci a léčbu.
Pamatuješ?
František se zamračil.
No, proč to teď připomínat? Stejně jsem se uzdravil, naštěstí.
Tak staré věci? pousmála jsem se kysele. Já si ty peníze po centech skládala pět let. Měla jsem to na první splátku na byt.
Brala jsem si přivýdělky o víkendech, nevzala jsem si dovolenou, šetřila jsem na všem. Pak jsi přišel ty. Nemáš práci, žádné úspory, zato máš Helenu a synka Jendu.
Vzals mi tehdy úplně všechny úspory!
Byl jsem v zoufalství, Lído! Co jsem měl dělat? Jít s sebou praštit pod most?
Nabízela jsem ti pomoc, nedala jsem mu šanci skočit mi do řeči. Jenže jsem měla strach, že když se něco stane, zůstanu bez peněz a bydlení.
Vždyť máš dědice, Jenda je ještě malý. A Helena by mě do té chalupy nikdy nepustila.
Dohadovali jsme se celé týdny, chceš si vzpomenout? Ty jsi nechtěl dlužit, byl jsi uražený.
Jak můžeš svému tátovi nevěřit!
Já chtěla jen nějakou jistotu.
Tu jistotu jsi taky dostala! skočil mi do řeči František. Udělali jsme kupní smlouvu, chalupa byla tvoje.
Vždyť jsem ti ji prodal skoro zadarmo, přesně za tu částku, co šla na léčbu.
Ale domluvili jsme se: já tam můžu být, a až někdy peníze budou, tak si ji koupím zpátky.
Jenže uběhlo deset let, tati! přerušila jsem ho. Deset let! Zavázal ses, že ji, až budeš moct, vykoupíš zpět. Za tu dobu jsi mi nevrátil ani korunu.
Každé léto jsi tam jezdil, sázels rajčata, topils dřívím, za které jsem platila já.
Daň z nemovitosti já. Oprava střechy před třema rokama já.
Ty sis tam žil jako pán, nic ti nechybělo, zatímco já splácela hypotéku.
František si otřel čelo kapesníkem.
Ale já fakt nedělal, Lído Víš, jak dlouho jsem se dával dohromady po té chemoterapii, pak věk, nikdo mě nevzal.
A Helena ta má nervy v kýblu, práce v kanceláři ji ničí.
Žijem z jejího online podnikání, ledva vyjdeme.
Fajn nervy, vstala jsem a začala nervózně přecházet po kuchyni. A to já jsem jako stroj, jo? Hlídám si dvě práce, abych utáhla hypotéku, a ještě platím provoz na chalupě!
A teď se Helena rozhodne, že je čas prodat chalupu, abyste mohli poslat Jendu na Maltu?
Moji chalupu, tati! Moji!
Lído, no formálně, jasně, tvoje. Ale to byl jen dočasný stav.
Jsem tvůj táta! Dal jsem ti život! Opravdu se teď budeš hádat o pár metrů čtverečních, když bráška potřebuje pomoct?
Brácha? prudce jsem se otočila. Viděla jsem Jendu dvakrát v životě! Ani na narozeniny si nevzpomněl.
A Helena? Ta se někdy zeptala, jak se mám? Jak jsem to všechno táhla?
Pořád věří, jak jsi majitelem továren a jen tak trochu jsi mimo hru.
Celých deset let jsi jí lhal, tati.
František sklopil oči.
Já jsem to myslel dobře Nechtěl jsem ji trápit.
Je citlivá, začala by hned vyvádět, proč jsem dům převedl pryč.
Převedl pryč?
Nechytáš mě za slovo! zvýšil hlas. Dělám ti nabídku! Teď má chalupa pětinásobnou hodnotu. Trh vyletěl.
Ty si vezmeš svoje tři sta tisíc, co jsi mi půjčila na léčbu. To je fér, ne? Zbytek sedm set tisíc to mi nech.
Potřebujeme Jendovi zaplatit ten kurz, Helenu poslat na nové zuby, auto už se nám rozpadá.
Tobě těch sedm set tisíc nezmění život, ty už máš svůj byt v Praze. Pomoz rodině!
Dívala jsem se na něj a nepoznávala ho. Kde byl ten chlap, co mi kdysi četl pohádky?
Ne, řekla jsem pevně.
Cože ne? vypadlo z něj, jakoby potřeboval čas na zpracování.
Chalupu neprodám. A peníze ti určitě nedám.
Chalupa mi patří právem i podle svědomí.
Deset let jsi tam bydlel zadarmo, zotavils se, užíval jsi si přírodu. Ber to jako výživné ode mě tobě.
Tím to ale končí.
Ty seš vážně vážně takhle tvrdá? tvář Františka začala rudnout. Chceš tátovi vzít poslední?
Nebýt mě, nikdy bys chalupu neměla! Ještě ji stavěl děda!
Právě, děda. Ten by se v hrobě obrátil, kdyby věděl, jak rozprodáváš rodinné dědictví, abys zaplatil pochybný kurz pro kluka, co si v devatenácti ani nezkusil vydělat vlastníma rukama.
Lído, prober se! zaječel otec a vyskočil. Něco ti dlužím! Já tě vychoval! Jestli nebudeš souhlasit Rozhlásím o tobě, že jsi lakomá!
Všechno Heleně řeknu, přijde sem a udělá ti takový cirkus, že si to budeš pamatovat!
Půjdeme k soudu! Prohlásíme ten prodej za neplatný, byla jsi vypočítavá během mé nemoci!
Hořce jsem se usmála.
Ale jdi, tati. Mám uložené všechny účty z nemocnice. Všechny převody na tvoje jméno.
A kupní smlouvu podepsanou u notáře, když ti bylo dobře a byl jsi po léčbě.
Jak bude Helena koukat, až zjistí, že jsi prodal chalupu ještě, než šel Jenda do školy.
Vždyť jsi tvrdil, že je dědictví?
Lído jeho hlas zjemněl, skoro až prosil. Dcerko, prosím tě. Helena je teď v těžkém období
Když zjistí pravdu, vyhodí mě. Je o patnáct let mladší, chce jistotu.
Až nebude chalupa, peníze, nebude mě chtít. Chceš abych skončil na ulici?
Měl jsi myslet dřív, vstek ve mně vřel. Když jsi deset let nedělal nic? Když jste s Helenou nakupovali na dluhy? Když jsi sliboval zlaté hory na můj úkor?
Takže mi nepomůžeš? narovnal se vztekle František. To je tedy dcera
Jdi domů, tati. Řekni Heleně pravdu. To je jediná cesta, jak si zachovat aspoň špetku důstojnosti.
Užij si tu pitomou chalupu! vyprskl, když odcházel. Ale pamatuj: už nemáš otce! Jasné? Smaž si můj kontakt!
Odešel a mně cukly koutky. Jako bych někdy otce doopravdy měla.
Opustil mě, když mi bylo sedm.
***
Telefon zazvonil v sobotu dopoledne. Neznámé číslo.
Halo?
To je Lída? okamžitě jsem poznala Helenu. Ty si asi hodně myslíš, viď, spratku?
Myslíš, že nevíme, jak jsi Františka podvedla? Všechno mi řekl!
Strčila jsi mu papíry pod nos, když byl po narkóze
Heleno, dobré dopoledne, pronesla jsem klidně. Když si chcete promluvit, tak aspoň slušně.
Jaké dopoledne?! Máme už připravenou žalobu!
Náš právník říká, že taková smlouva nemá šanci. Zneužilas tátu, přišla sis na rodinný majetek za babku.
Pošleme tě do exekuce!
Heleno, teď mě dobře poslouchejte.
Vím, že František vám povídal svou verzi. Ale mám všechny doklady, že peníze šly na jeho léčbu.
A navíc mám i jeho zprávy za deset let, kde mi děkuje, že chalupu udržuji a nechávám ho tam být.
Docela jasně tam píše: Díky, dcero, že ses mě nezřekla, že chalupa je konečně v dobrých rukou.
Co myslíte, co na to soud?
Na druhém konci bylo trapné ticho. Helena nečekala, že budu připravená.
Jsi mrcha, zasyčela. Nestačí ti byt? Musíš Jendovi všechno vzít? Chce studovat!
Jenda by měl spíš jít na brigádu, řekla jsem. Takhle jsem to taky dělala v jeho věku.
A vám by, Heleno, prospělo, dozvědět se pravdu. Ty akcie, co měl? Pamatujete?
Jaké akcie? její hlas zavrávoral.
Žádné nikdy neměl. Vždy žil hlavně z toho, co jsem mu posílala, když jsem si myslela, že ho podpírám.
Klidně se podívejte na jeho bankovní historii. Prostě vám lhal! Tahal ze mě peníze pod záminkou nemoci.
Já si celou dobu myslela, že mu zachraňuju život, a až nedávno mi to všechno došlo.
Helena položila telefon. A večer mi přišla od otce stručná esemeska.
Tři slova: Zkazilas to všechno.
***
Neodpověděla jsem. Po pár dnech jsem se od sousedů na chalupě dozvěděla, že Helena udělala pořádný cirkus.
Řvala a vyhazovala Františkovy věci z oken až do příjezdu policie.
Kvůli své jistotě už stihla nabrat spoustu dluhů, vzala si i velkou půjčku na ten Jendův start.
František musel odejít. Helena podala žádost o rozvod. Když se dozvěděla, jak moc ji obelhával.
Jenda, zvyklý na bezstarostný život, ho úplně odřízl a rychle někam zmizel ke své přítelkyni. Ať se táta stará sám.
Kde je teď otec, nevím. A ani to zjišťovat nechci.
Zapsal jsem si jedno: rodinu nejvíc ničí lež a zneužitá důvěra. A že člověk musí časem začít hledat svoji cenu i u sebe, ne ve starých slibech jiných.