Oslovená kamarádka se překvapeně zeptala: Zajímalo by mě, proč manželovi nic nenechali? A přitom i jejich vnoučata by přece něco potřebovala!
No, kdo se v nich má vyznat? odpověděla Lucie. Nejmladší syn je sám, už má v Brně vlastní třípokojový byt, k tomu ještě dva dvoupokojové byty a navrch třípatrovou chatu u Svitavy. Evidentně mu to nestačí. A od rodičů to všechno dostal! Zato můj manžel nezískal vůbec nic.
Petr a Lucie jsou spolu už 12 let a mají dvě děti, šestiletého a desetiletého. Lucie měla se svými tchány vždy problémy, protože se neustále snažili zasahovat do jejich života a diktovat jim, co mají nebo nemají dělat. Nejhorší bylo, že její tchyně kritizovala Lucčiny volby a dokonce trvala na tom, aby jí Lucie říkala maminko.
Já mám jenom jednu maminku, druhou nepotřebuju, řekla jí tehdy Lucie rázně.
Skutečné problémy ale začaly, až se narodila jejich starší dcera. Tchyně, paní Viktorie, začala Lucii chodit neohlášeně domů, ale snacha ji prostě neotevírala a ignorovala její volání a klepání na dveře. Po nějaké době to tchyně pochopila a přestala se do jejich života plést.
Lucie si většinou vystačila s dětmi sama nebo občas vypomohla její vlastní maminka. Když děti povyrostly, odstěhovali se dost daleko od manželova rodiště.
Petrův otec s matkou byli opravdu bohatí a vzdělaní lidé, často cestovali po světě, navštěvovali divadelní představení a chodili s přáteli do restaurací. S Petrem a Lucií mluvili zřídka. I o svátcích se často ukázalo, že v tom termínu zrovna nejsou doma.
Najednou se Lucie a Petr dozvěděli, že rodiče všechen majetek odkázali nejmladšímu synovi. Lucie to nemohla nechat bez odezvy a zavolala tchyni, aby si věci vyjasnily.
A co jste čekali? odpověděla jí tchyně. Nepustila jste mě k vnoučatům a úplně jste nám odcizila Petra. Zato ten mladší syn na nás nezapomněl! Volá nám, navštěvuje nás, takže je to spravedlivé.
Souhlasíte s rozhodnutím rodičů?