Když jsem oznámila manželovi, že čekáme dítě, jeho reakce byla chladná, bez jediné známky radosti. Čekala jsem, že bude štěstím bez sebe, ale nestalo se tak. Už dlouho jsme toužili stát se rodiči a podstoupili jsme řadu vyšetření i léčby, abychom si splnili sen. Když jsem konečně otěhotněla, zřejmě už manžel přijal, že na děti nikdy nedojde. Zajímavé ovšem je, že ještě předtím navrhoval, jestli bychom neměli dítě adoptovat. Ale když jsem mu oznámila svoji radostnou zprávu, zůstal stát s vážným výrazem. Myslela jsem, že jen potřebuje čas novinku vstřebat, a proto jsem se ho snažila pochopit. Moje vlastní štěstí tím však nezmizelo.
Byla jsem v euforii, všechno mi připadalo jako krásný sen. Po tolika nadějích a zklamáních jsme se konečně dočkali. Měla jsem ovšem těžké těhotenství, často jsem musela být hospitalizovaná a později jsem musela kvůli zdravotním komplikacím opustit práci. Ani tehdy mi manžel nepomáhal, místo radosti se jeho chování zhoršovalo byl podrážděný a nevrlý. Skoro denně mi opakoval: Těhotenství není zaměstnání, nenosíš na zádech pytle. Potřebuji manželku, nebaví mě dělat všechno doma sám a pracovat od rána do noci jako kůň. Snažila jsem se mu vysvětlit, že lékaři mi zakázali náročné úkoly a přetěžování, protože by to mohlo ohrozit dítě. Ale veškeré snahy vysvětlit mu situaci byly marné.
Nakonec jsem skončila v nemocnici a on mi nezavolal ani jednou, nedal najevo starost ani zájem. Porodila jsem předčasně císařským řezem, naštěstí byl náš syn zdravý. Volala jsem manželovi, abych mu tu novinu oznámila. Jeho Gratuluji! bylo to nejkrásnější, co jsem od něj kdy slyšela. Po návratu z porodnice jsem zjistila, že manžel odešel z domova. Přepadl mě strach i smutek, ale pro svého syna jsem sebrala odvahu i všechny síly. Slíbila jsem sama sobě, že udělám vše, abych byla šťastná a mohla být dobrou mámou.
Život mě naučil, že každý má právo na štěstí a to není závislé na něčí podpoře nebo lásce. Štěstí často začíná v nás samotných a vychází z odvahy jít vlastní cestou, i když je někdy trnitá. Stačí si věřit a nikdy se nevzdat své naděje.