Kufr si ani nevybaluj dneska odcházíš
Co se stalo? zeptala se rázně Ivanka, když přišla do bytu. Leoš ležel na gauči a ani se neobtěžoval vstát k jejímu příchodu.
Stalo se to, že mě opouštíš, medvídku. Proto kufr hnedka nevybaluj rozvádíme se a dneska se stěhuješ pryč, odpověděl Leoš.
Ivanka si chvíli myslela, že se přeslechla. Medvídku?
Vidělas mě? Vážím skoro metrák a mám dva metry, kde bych byl medvídek? zasmál se Leoš, když mu Šárka jednou navrhla, že by mohl být plyšákem na firemní akci.
Aspoň budeš akční medvídek podupeš všechny a hned se vypaříš! rozesmála se Šárka, jeho stará kamarádka.
A ten kostým pro medvídka je jaké velikosti? zajímal se Leoš.
No teda, pravda! Našeho medvídka máme drobného! Jak mě to hned nenapadlo bědovala Šárka.
Po chvilce mlčení navrhla: Hele, tak víš co? Ty budeš Mikuláš, a Mikulášovo sako oblékne Vilda jako medvídek, ten je totiž menší než ty!
A vejde se mi to jeho oblečení vůbec? zajímal se Leoš.
Vždyť je mu to volné musí si pořádně zahrnout rukávy!
A co text? Já přece nevím, co mám říkat!
Pane bože, jaký text? Všecko je improvizace jsi přece náš zlatý maturant! Já ti kdykoliv pomůžu! utěšovala ho Šárka.
Šárka, s kterou Leoš kamarádil už od střední, pracovala v agentuře na pořádání oslav. No a právě jim onemocněl kolega, co hrál medvídka přes svátky.
Takže parta, která objížděla domácnosti s Mikulášskou nadílkou, měla mezeru. Zatímco většina lidí trvala, že stačí Mikuláš a Anděl, jejich agentura chtěla inovovat a šéf navrhl, ať ještě vezmou zvířecí masku.
Nový šéf byl totiž typ vždy s nápadem za rohem. Možná si v dětství nikdy sám nezahrál na medvídka a teď si to vynahrazoval. Takže přibyl do skupinky i medvídek plyšový kostým, uši, batůžek, z kterého koukala velká mrkev.
Chce to čerstvý vítr, řekl šéf, rutina je na nic!
A tak to jeli zkoušet Mikuláš Vilda, Anděl Šárka a medvídek. Jenže právě ten medvídek onemocněl. A v prosinci těžko najdeš náhradu.
Nevím jak, ale medvídek musí být! rozhodl šéf.
Leoš nebyl v náladě. Nový rok pro něj vypadal bídně: manželka Ivanka nečekaně odjela za maminkou do Pardubic, kde se zdravotní stav ještě zhoršil, a on zůstával sám.
Chudák žena poslední dobou pořád marodila. Teď musela zase jet, a za dva měsíce už potřetí.
Víš, miláčku, nemůžu nechat mamku samotnou v tomhle stavu. Měj pochopení, rozplývala se Ivanka, když balila kufr.
Můžu jet s tebou, nebudeš tam o svátcích sama! nabídl Leoš.
To přece nemá cenu, zbytečně by sis kazil svátky. Tady se alespoň zabavíš, já se s tím srovnám!
A co naše sliby v dobrém i zlém? podivil se Leoš.
Budu ráda, když mi budeš aspoň volat. Mně to stačí. Ty si užij večer aspoň někde venku, ať nejsi sám.
Teoreticky mohl zajít k někomu známému, ale všichni už měli domluvené plány.
Dny byly jeden jako druhý a šedivá nálada k tomu. A tehdy zavolala Šárka vždycky zachránkyně v nouzi. Když našinec potřebuje pomoct, ona je ta pravá parťačka!
Znali se dávno. Ivanka tomu přátelství nikdy nevěřila a na svatbu Šárce nedovolila, aby pozvala Leoše prý mezi mužem a ženou není opravdové přátelství.
Ale Leoš nechtěl dělat dusno, tak ustoupil. Šárka se neurazila a dál spolu občas mluvili. Teď, když bylo jasné, že bude trávit Silvestra sám, nabídla mu Šárka práci a k tomu ještě honorář vždyť i analytikovi se hodí nový zážitek.
Kostým Mikuláše mu byl akorát, kožich sedl, vousy a paruka taky držely. Připravit dárečky, přilepit chlupaté knírky a mohli do ulic.
Vystoupení zvládl: děti recitovaly básničky, medvídek s mrkví na zádech poskakoval kolem stromečku, tančili kolečka, prostě pohoda!
Zbýval poslední výjezd v deset večer na Silvestra. Pak už klid.
Šárka, která věděla, že Leoš bude na Nový rok sám, ho pozvala k sobě chystala malou oslavu s mužem a maminkou, která znala Leoše ze školy. Dětí ještě neměli.
Do poslední rodiny jeli v dobré náladě, Vilda dokonce přiťukl skleničkou.
Ve 21:45 se Leoš z auta dovolal Ivance:
Jak se máš, zlato?
Držím se, miláčku.
Šťastný nový rok! Dej mi prosím k telefonu maminku, rád bych jí popřál!
Zrovna teď usnula, a já sleduju v klidu televizi a myslím na tebe!
Miluju tě! Zavolám ve dvanáct!
I já tebe! Dávej na sebe pozor, medvídku, odpověděla Ivanka.
Když se otevřely dveře domu posledního zákazníka, Leoš zůstal stát jako přikovaný: na prahu stála Ivanka právě ta, co včera odjela vlakem do Pardubic, s kterou si před chvílí telefonoval
Chtěl ji tehdy sám odvézt, ale odmítla. Měla na sobě společenské šaty a nové boty.
Kdy stihla zabalit tohle? A balila si věci přede mnou! Je to kouzelnice, jak by řekl Kožíšek!
Co když to není ona? Ale je znaménko nad obočím
Anebo halucinace Však Vanga říkala konec světa, a asteroid prý padal. Ale proč by ji viděli i ostatní?
Medvídku! volala známá tvář do chodby.
Medvídku? To mu před chvílí říkala vlastní žena!
Leoš byl v šoku. Jako by se všechno dělo někomu jinému.
Jdu, zlatíčko! ozval se z chodby a vyšel holohlavý, tlustý pán.
Kde je malý Vojta? zeptala se Andělka alias Šárka.
To jsem já! zvolal chlap a pleskl se po břiše. Prostě jsem myslel, že si zasloužím pořádnou oslavu!
Leoš v hrůze sledoval, proč mu Ivanka tolik lhala Chtěl okamžitě vybuchnout, ale bylo mu trapně před Šárkou.
Proto změnil hlas a nepoznatelně přikázal: Vojto, předneseš básničku!
Chlap cosi zablekotal a Ivanka ho vůbec nepoznala oba už byli rozjaření alkoholem.
A jak Ivanku, elegantní perfekcionistku, někdy přitahoval takový paňác?
Ivanka se tiskla ke svému medvídkovi a nahlas se smála. Leoš teď chápal, odkud byly všechny ty dárky od maminky z Pardubic.
Rázem začali tančit kolečko a pařili. Vojta, Ivanka, medvídek Vilda a už dost veselý Leoš. Ten vše natáčel teď měl důkaz o lžích
Zanedlouho domácí všechny vyhnal ven: Už dost, chci spát! Jděte, děkuji, stačilo.
Divné, krásná ženská Co jen našla na tomto slizounovi? povzdechla si Šárka při odjezdu. Určitě to není její manžel!
Já jsem její manžel! chtěl vykřiknout Leoš, ale ovládl se.
Na oslavu k Šárce pak nešel věděl, že už nezvládne hrát fajn náladu. Nebylo síly přiznat tu špínu, která na něj spadla.
Nakonec jen zalhal, že mu je asi špatně teplota, únava a šel domů. O půlnoci Ivance už nezavolal. Ani potom. Ať si užívá se svým medvídkem
Nový rok strávil Leoš sám a měl aspoň čas vše promyslet.
Manželku miloval, i když toho citu rychle ubývalo. Ale tohle odpustit nemohl bude rozvod, byt je stejně jeho.
Ivanka začala být nervózní, když se neozýval. Jak to? Volával několikrát za den. Teď druhý den nic!
Cítila průšvih, tak přijela zpět z Pardubic už 2. ledna večer, ne až 4., jak plánovala.
Zvolila taxi, muž ji nečekal, i když mu poslala vše potřebné.
Když vstoupila dovnitř, opakovala se scéna:
Co se děje? vypálila Ivanka, Leoš ležel na gauči.
Děje se to, že odcházíš, milovaná. Kufr si ani nevybaluj, rozvádíme se!
Ivanka vyvalila oči. Milovaná? Ale odkud ví tak jí říkal přece jen Vojta!
A kamže to odcházím? zkusila útok.
Nevím, jestli ke svému medvídkovi nebo k mamince do Pardubic. Mimochodem, už je jí líp? řekl klidně Leoš.
Všechno sis špatně vysvětlil, začala potichu Ivanka. Ale kde jsme udělala chybu? Máma měla jasné instrukce, že neodpovídá na telefon. Vojta nic nemohl
Takže co? Viděl ji někdo? Ale kdo?
Tak mi řekni svoji verzi, vyzval ji Leoš. Ten plešoun byl doktor, se kterým jsi řešila zdraví maminky? Nebo snad alchymista, Paracelsus, co sliboval vyléčit nevyléčitelné? Anebo, nedej bože, pohřebák?
Ivanko, nestyď se nebyla jsi stydlivá, když jsi tancovala s medvídkem ve stoje i v leže! Tak co, zlato?
A pustil jí nahrávku z videa…
Ivanka mlčela. Co taky říct? Ano, měla milence. Proč? Prostě jí přišlo doma dlouho samotné smutno a Vojta byl ochotný rozptylovat nudu. A taky jí kupoval hezké dárky.
Práce ji nelákala proč by se snažila, když růže voněla i bez námahy?
Nešťastná náhoda, kdo by to mohl čekat!
A manžela měla po svém pořád ráda. Anebo na něm prostě závisela. Proto všechno pečlivě tajila a nikdy nechtěla kousnout do ruky, která ji krmí
A o to víc to bolelo.
Kdyby přiznala, že se zamilovala a opravdu odešla, dalo by se to pochopit. Kdyby šlo jen o jednorázovou svedenost, Leoš by možná odpustil byl v jádru velkorysý.
Ale lež a vymyšlená cesta k mamince? Promyšlené lhaní, to už je na hranici zločinu!
Ivanka brečela, prosila, slibovala, zaklínala se svatbou. Ale Leoš byl rozhodnutý: řekl rozvod, tak bude rozvod!
Tak to skončilo. Leoš měl čisté svědomí a časem si přiznal, že jedna noční hádka pro ostrost zážitku by možná byla lepší. Ale už se stalo.
A tak se Leoš poučil: V životě není chybou být slušný a ohleduplný, ale nesmí se zapomínat na vlastní důstojnost a pravdu. Upřímnost a odvaha postavit se realitě jsou větší hodnoty než všechny nezbytné společenské úklony.