Jana a její manžel milují svůj dům na venkově. Podle Markéty, jejich snachy, však není na domě nic úžasného. Chybí moderní vybavení, toaleta je venku a práce na zahradě i ve skleníku zabírá hodně času. Přesto Jana s manželem žijí v domě od dubna do října. Kdyby to záleželo jen na nich, strávili by tam klidně i zimu, ale to by vyžadovalo výraznější investice do nemovitosti. Bylo by rozumnější, kdyby si raději vzali dovolenou v lázních, říká Markéta.
Před pěti lety požádali Jana s manželem svého syna a snachu, aby jim pomohli s rekonstrukcí domu. Mladý pár měl na účtu slušnou částku v českých korunách, kterou neplánovali hned utratit. Ochotně rodičům peníze půjčili.
Rodiče slíbili, že dluh vrátí do dvou let. Krátce po předání peněz Markéta porodila dvojčata. Po celou tu dobu jí Jana poskytovala neocenitelnou pomoc a podporu. Vůbec si nedovedu představit, jak bych to zvládla bez tchyně, říká Markéta. Chodila ke mně každý den, i když obětovala svou milovanou chalupu. Moje vlastní maminka takovou pomoc nezvládla, protože ještě pracovala. Během těch dvou let pracoval tchán Markéty sám na zahradě.
Jana často otevírala téma splacení dluhu a ujišťovala Markétu a svého syna, že to zvládne. Ale postupně tyto hovory vyšuměly do prázdna. Tchán už rok kvůli nemoci nemohl pracovat a Jana je v důchodu už šest let. Teď se ukazuje, že rodiče nejsou schopni půjčené peníze vrátit. Kamarádka Markéty jí radí: Zapomeň na ty peníze. Vždyť vám maminka pomohla a dávala vám zeleninu a ovoce ze zahrady. Podporuje ji v tom: Myslím, že dluhy mezi rodiči a dětmi nejsou praktické. Naopak Markétina maminka trvá na svém: Půjčili si peníze. Slíbili, že je vrátí.
Markéta je mezi všemi názory a neví, co si počít. Co byste udělali vy?