Kolikrát jsem mu opakovala, že by si ji neměl brát. Přímo před svatbou jsem ho o to prosila, téměř jsem před ním klečela. Ale co, neposlechl mě. Byl zamilovaný. A teď vidí, jak to doopravdy je.
Před pár dny mi zavolal syn. Už podle jeho hlasu jsem poznala, že je nemocný. Matku neobelžeš. Poprosil mě, ať za ním přijedu. Jeho manželka, když zjistila, že je nemocný, si sbalila věci a odešla ke svým kamarádkám. Nikdo tam nezůstal, kdo by mu uvařil čaj nebo připravil polévku.
A ještě k tomu mu ani nebrala telefon. I když už bylo pozdě, okamžitě jsem se zvedla a vyrazila za ním do Prahy. Cestou jsem se zastavila v lékárně a koupila nějaké léky, v hlavě mi to pořád šrotovalo. Jak mohla takhle odejít od nemocného muže. Můj syn na tom byl opravdu špatně. Když jsem vešla do jeho bytu, chtěla jsem rovnou volat sanitku, ale on mě prosil, ať ještě počkám.
Byl rozpálený horečkou a v bytě nebylo vůbec nic. Dobře, že jsem přinesla léky a trochu jídla. Sotva jsem se dokázala ovládnout, abych ji neseřvala. Jaká je to vůbec žena? Opustí nemocného manžela, v lednici prázdno, v poličce místo léků jen její pilulky na hubnutí a ozývalo se tam akorát echo. Uvařila jsem synovi silný čaj a běžela do večerky pro vývar.
Až když si odpočinul a najedl se, trochu se mu ulevilo. Horečka klesla. A ta jeho nádhera se připlížila domů ve tři ráno a celá voněla alkoholem. Evidentně se dobře bavila. Ani si nevyslechla, co jsem jí říkala o lécích. Jen kvůli tomu, v jakém byl syn stavu, jsem neudělala scénu. Ale on, podle všeho, byl od hádky jen kousek.