Už se setmělo. Zeť přivedl svou tchýni domů. Položil dvě její kabelky na chodbu a ona šla navštívit Sáru.

Dobré zprávy

Byl už večer. Zeť přivezl tchyni domů do jejich paneláku v Praze. Položil dvě její tašky na předsíňovou podlahu a odešel se podívat na Veroniku. Když žena spatřila svou matku, rozhořčení jí doslova zaplavilo. Takže mi chceš říct, že teď se o tebe mám starat do konce tvého života? A zpátky na svou chalupu na Moravě už se nikdy vracet nebudeš, že

Nedávno jsem slyšela příběh své staré známé, která se zvlášť krutě postavila k osudu své zestárlé matky. Nakonec to naštěstí dobře dopadlo o tchyni se začal starat zeť, který ji umístil do dobrého domova pro seniory v Brně a vše zaplatil v korunách. Ale tehdy Veronika netušila vůbec nic a dozvěděla se všechno až tehdy, když maminku propustili z kliniky.

Manžel Veroniky přivezl tchyni domů a řekl své ženě: Tvoje maminka je už v pořádku. Koupil jsem jí všechny léky, co potřebuje, ale musí ještě nějakou dobu být pod dohledem. Proto teď zůstane u nás. Doufám, že ti to nevadí?

Správně by se takovou otázku měla snad Veronika ptát svého muže. Vždyť jde přece o její vlastní matku! Místo poděkování za všechnu péči, co její muž mamince věnoval, se ale odehrála zvláštní a ne zcela pochopitelná scéna: Mami, teď jsem se konečně přestěhovala do hlavního města, začínám si budovat nový život a ty mi ho teď převrátíš vzhůru nohama tím, že chceš bydlet v mém bytě! Takže mám být tvoje pečovatelka až do smrti? Vážně se už nikdy nevrátíš zpátky na Moravu?

Důchodkyně, její maminka, byla z těch slov úplně rozrušená, ovšem nejvíc překvapený zůstal manžel Veroniky.

Konečně jeho žena odhalila svou pravou tvář, kterou dosud neznal, když ji žádal o ruku. Tchyně si začala rozpačitě balit svoje věci, zatímco Veronika s uraženým gestem bouchla dveřmi a odešla pryč, za kamarádkou. Když se uprostřed noci vrátila domů, našla své kufry připravené u dveří a položenou jízdenku na vlak do Olomouce. Nechápavě se zeptala manžela:

To jede někam maminka? Proč jsou tady moje věci? Nebo snad odjíždíš ty?
Ne, tohle jsou tvoje věci. A tvoje jízdenka. Myslím, že bychom měli chvíli žít každý zvlášť. Už dlouho toužím po dítěti, ale dnes jsem zjistil, že nejsem připraven, aby naše děti měly matku, která se takhle chová k vlastní mamince. Zamysli se nad tím, co děláš. Prozatím zkus žít u maminky na Moravě a ona bude bydlet se mnou. Pokud si rozmyslíš, co je v životě důležité, vrať se, odpověděl jí tiše manžel.

Veronika by nikdy nevěřila, že její muž dokáže něco takového rozhodnout.

Rate article
Add a comment