Kolikrát jsem mu říkala, že by si ji neměl brát. Ještě před svatbou jsem ho doslova prosila, aby si to rozmyslel. Ale poslouchal mě? Byl zamilovaný až po uši. A teď sklízí, co zasel.
Před pár dny mi syn zavolal. Už podle jeho hlasu jsem poznala, že je nemocný. Matku člověk neoklame. Poprosil mě, ať přijedu za ním. Řekl mi, že jeho manželka, i když věděla, že je nemocný, si zabalila věci a odešla za kamarádkami, a nebyl tam nikdo, kdo by mu uvařil čaj nebo polévku.
Navíc mu ani nezvedala telefon. I když už bylo pozdě, rychle jsem se oblékla a vyrazila za ním. Cestou jsem se stavila v lékárně a koupila mu nějaké léky. A přitom jsem na ni celou dobu myslela. Musela opustit nemocného muže a jít se bavit s kamarádkami. Syn byl opravdu hodně nemocný. Když jsem ho spatřila, chtěla jsem volat záchranku, ale prosil mě, abych ještě počkala.
Byl celý rozpálený a doma nebylo vůbec nic. Bylo štěstí, že jsem přinesla léky a něco k jídlu. Sotva jsem se zdržela, abych na ni nezačala křičet. Jaká to žena! Opustila nemocného manžela, v bytě nebylo žádné léky, jen její tabletky na hubnutí a v ledničce zeje prázdnota. Udělala jsem synovi čaj a utíkala ještě do obchodu, potřeboval slepičí vývar.
Teprve, když si odpočinul a najedl se, mu bylo o něco lépe. Konečně mu klesla horečka. Jeho “kráska” dorazila domů až ve tři ráno, celá načichlá alkoholem. Asi si dobře užila. Na mé rady o lécích ani nedbala. Kvůli zdravotnímu stavu syna jsem nechtěla dělat scénu, ale syn byl k tomu poměrně blízko.
Někdy láska zaslepuje a lidé nevidí varování, která dostávají. Ale manželství není jen o radovánkách, je také o zodpovědnosti a podpoře druhého v těžkých chvílích. Je důležité, aby si každý uvědomil, co v životě očekává, a s kým chce své dny sdílet.