Už osm let jsem v domácnosti. Ne proto, že by to byl můj sen, ale protože se to tak vyvinulo. Mám dvě děti, manžela, který pracuje od rána do večera, a domácnost, která nikdy nezastaví svůj kolotoč.

Osm let jsem v roli hospodyně. Ne proto, že bych si to vysnila, ale protože se život tak vyvinul. Mám dvě děti, manžela, který pracuje celý den, a byt, který se pořád špiní a potřebuje údržbu. Každé ráno vstávám už v 5:30. Než se ostatní vzbudí, už připravuji snídani.

V sedm hodin mám umyté nádobí, vyluxovaný obývák, ustlané postele a oběd je téměř hotový. Když manžel odchází, říká: Zůstaň si doma v klidu. Jako by zůstávání znamenalo odpočinek. Jakmile zavře dveře, začíná pro mě druhá směna: praní, vytírání podlahy, čištění koupelny, sbírání hraček, nákup, vyzvedávání dětí ze školy.

Když děti dorazí domů, odpočinek se nekoná. Úkoly, svačina, hádky, křik, a nové špinavé prádlo. Mezitím se vrací i manžel, unavený a usedá s mobilem v ruce. Pokud potřebuju pomoc, řekne: Já pracuju celý den. Když jsem jednou odvětila: Já také, naštval se. Řekl, že to přeháním a neznám, co je skutečná únava.

Jednou jsem mu řekla, že bych ráda opět pracovala. Chci mít vlastní peníze, vyjít z domu, být užitečná i jinak než uklízením. Odpověděl: A kdo se postará o děti?, Proč jsem si tě vůbec vzal?, To je sobectví. Přidala se i tchyně a prohlásila, že dobrá žena zůstává doma.

Začala jsem se cítit neviditelná. Nikdo se ptá, jak se mám. Nikdo mi nepoděkuje. Když je jídlo přesolené stěžují si. Když je byt neuklizený je to moje chyba. Když mají děti špatné známky také vina padá na mě. Všechno je na mně.

Jednou jsem se neudržela. V deset večer jsem myla nádobí, bolela mě záda, a slyšela manžela, jak po telefonu říká: Moje žena nepracuje, je doma. Nádobí jsem pustila do dřezu a rozplakala se přímo tam.

Teď jsem vyčerpaná. Unavená z práce bez mzdy, bez pracovní doby, bez uznání. Unavená z pocitu, že můj život je uvězněný mezi čtyřmi stěnami. Unavená z toho být jen hospodyně.

Nevím, co dělat dál. Mám snášet, mám se ozvat, mám si hledat práci, i když to možná naruší náš vztah?

Skutečně je hospodyně privilegovaná, nebo je to tíha, kterou nikdo nechce vidět? Naučila jsem se, že práce doma je stejně hodnotná jako práce mimo domov a že uznání by mělo začínat v rodině. Každý člen rodiny by měl vidět, co ten druhý dělá, protože opravdový respekt a pochopení jsou základem spokojeného života.

Rate article
Add a comment