Navždy s tebou, maminko: Příběh, kterému lze uvěřit

Dobré zprávy

Vždycky budu s tebou, mami. Příběh, kterému lze uvěřit

Babička Božena je dnes celý den nedočkavá, večer se nemůže dočkat. Její sousedka, paní Radka, osamělá žena blížící se padesátce, jí řekla něco tak neuvěřitelného, že z toho Božena nemohla celý den klidně myslet.

A Radka ji dokonce večer pozvala k sobě, že prý jí něco ukáže.

To všechno začalo celkem obyčejně. Radka ráno šla do obchodu a cestou se stavila u Boženy:

Nemám ti něco koupit, Božko? Jdu do Jednoty vedle, chci upéct koláč a ještě pár drobností dokoupit.

Já tě, Radko, celý život obdivuju jsi hodná ženská, starostlivá, všechno zvládáš sama. Pamatuju tě ještě jako malou holku. Škoda, že ti to v životě nějak nevyšlo, pořád sama. Ale koukám, nenaříkáš si, nestěžuješ, jsi veselá. To ne každá umí.

Ale na co bych si stěžovala, Božko? Oblíbený muž v mém životě je, jen zatím s ním nemůžu být napořád. A proč to tak je tomu bys nevěřila. Víš, nerada to někomu povídám, ale tobě to svěřím. Chci ti taky ještě něco dalšího ukázat.

Protože tě znám, a když to nakonec rozhlásíš, stejně ti nikdo neuvěří, zasmála se Radka, Tak co ti mám z toho obchodu vzít? Cestou se zastavím zpátky, dáme si čaj a povím ti, jak se mi vlastně žije. A myslím, že už mě nebudeš litovat.

Božena vlastně nic zvláštního nepotřebovala, ale řekla Radce, ať vezme chleba a pár karamelek k čaji.

Byla hrozně zvědavá, co jí Radka hodlá prozradit.

Radka donesla chleba a bonbóny, Božena nachystala voňavý čaj a napjatě naslouchá.

Božko, určitě víš, co se mi stalo před dvaceti lety. Těsně před třicítkou jsem měla chlapa, chtěli jsme se brát. Sice jsem ho moc nemilovala, ale byl to hodný člověk. A přece člověk chce rodinu, děti… Dali jsme žádost na společné bydlení, on se ke mně nastěhoval.

Já otěhotněla. A v osmém měsíci se mi narodila holčička. Dva dny žila a pak umřela.

Myslela jsem, že zešílím smutkem. S přítelem jsme se rozešli už nás nic nespojovalo. Po dvou měsících jsem se začala trochu dávat dohromady, slzy postupně přešly.
A najednou…

Radka se podívala na Boženu, jako by čekala, že to vzdá.

Nevím, jak ti to mám povědět. V ložnici jsem měla už nachystanou postýlku pro dcerku. Říká se, že je to smůla všechno kupovat dopředu. Ale já tehdy na pověry nevěřila koupila jsem jí oblečení, povlékla postel, nachystala hračky.

A pak, jednu noc, probudím se na … dětský pláč. Myslela jsem, že mám halucinace z toho smutku. Ale ne, znovu pláče. Jdu se podívat k postýlce a tam … malá holčička!

Vzala jsem ji do náruče štěstím jsem málem přestala dýchat. Podívala se na mě, zavřela oči a … usnula.

A od té doby, každou noc je ta holčička se mnou.

Dokonce jsem koupila i sunar a lahvičku, ale moc toho nesnědla. Když pláče a vezmu ji na ruce, usměje se, zavře oči a spí.

Ale to přece není možné?, přerušila ji Božena a úplně zapomněla cucat karamelku.

Taky jsem si myslela, že nemožné! rozhořela se Radka.

A co bylo dál? nedůvěřivě se ptala Božena.

Trvá to pořád dál, usmívá se Radka šťastně. Ta moje holčička žije v jiném světě, má tam maminku i tatínka. Ale mě nezapomíná, přichází za mnou každou noc, alespoň na chvíli.

Jednou mi dokonce řekla:
Mami, vždycky budu s tebou. Jsme spojeny neviditelnou nití, co se nedá přetrhnout!

Někdy si říkám není to všechno sen? Ale ona mi z toho světa nosí i dárky. Jenže tady dlouho nevydrží, roztají, jak sníh na jaře.

Opravdu?, zhltla Božena čaj, až ji v krku pálilo.

Proto chci, aby ses dnes přišla podívat. Abys mi potvrdila, že to, co vidím já, je skutečné.

Sama tomu věřím, ale přece jen…

Když už byl večer, přišla Božena k Radce. Posadily se potmě a povídaly si.

Domem se rozléhá ticho jen Radka a Božena sedí v obýváku. Už se jim chce skoro spát, když najednou zašumí vzduch a v místnosti se objeví … krásná dívka:

Ahoj, maminko! Dnes jsem měla výjimečný den, chtěla bych se s tebou podělit o radost! A tohle je dárek pro tebe, položí květiny na stůl.

Jé, dobrý večer, usměje se na Boženu, mamka říkala, že se na mě chceš podívat. Já jsem Růžena…

Po chvíli se s nimi dívka rozloučí a pomalu mizí, jakoby se rozplynula ve vzduchu.

Božena sedí nehnutě, úplně ohromená. Chvíli jen mlčí, pak šeptne:

Tohle se jen tak nevidí, Radko. Ona je nádherná, celá po tobě.

Mám z tebe radost. Jsi opravdu šťastná žena, ani bych nevěřila, že i takový život může být krásný, možná ještě víc než ostatní mají!

Svět je opravdu překvapivý. Nevím, jestli bych tomu uvěřila, kdybych to sama neviděla. Je mi najednou úplně lehko…

Jsem ti vděčná, Radko.

Jako bys mi otevřela oči. Život běží dál, i tam, kde to nečekáme. Už se vůbec smrti nebojím.

Ať máš štěstí, Radunko!

Květiny na stole postupně blednou, až naprosto zmizí.

Radka se na sousedku usměje ve svých myšlenkách. Zítra přijde nový, krásný den. Setká se s Arkadym, kterého z celého srdce miluje. A on ji, to dobře cítí.

Jak?

To se nedá popsat.

Ale jednou je určitě oba seznámí.

Své nejbližší a nejmilejší na světě Růženu a Arkadyho.

Rate article
Add a comment