Matka mojí manželky je bohatá, nikdy nebudeme muset pracovat radoval se můj kamarád.
Znám jednoho člověka, jmenuje se Antonín, a vždycky snil o tom, že si užije pohodlný život na cizí účet. Dělal všechno pro to, aby se zalíbil dívce z dobře situované rodiny. Věděl jsem, že k ní necítí opravdovou lásku, a že z takového manželství nic dobrého nevzejde. Přesto byl přesvědčený, že bohatá žena mu otevře dveře ke šťastnému a bezstarostnému životu. Tomu by se skoro dalo věřit, kdyby sama věděla, jak si peníze vydělat. Ukázalo se ale, že rodinu uživí matka, která vlastní několik velkých obchodů v Brně.
Zkoušel jsem Antonína přesvědčit:
Opravdu si myslíš, že vás budou živit zadarmo? Je lepší být samostatný a pracovat.
Ale prosím tě, máme na cestě dítě. Máma mé ženy nám věří! smál se a radoval.
Nechápal jsem ho. Připadalo mi to nečestné. Není správné dělat tohle své partnerce. Chlap má pracovat a postarat se o rodinu.
Po nějaké době mě napadlo zjistit, jak se jim vede. Zeptal jsem se Antonína, kde pracuje. Ukázalo se, že on ani jeho žena nic nedělají. Jen sedí doma, hrají počítačové hry, sledují seriály nebo spí. O všechno se jim stará tchyně. Trochu jsem jim i záviděl, protože Antonín si splnil svůj sen.
Máma mé ženy je bohatá, nikdy nebudeme potřebovat korunu z práce! chlubil se spokojeně svým životem v dostatku.
Možná by jim to tak vydrželo ještě dlouho, jenže přišly potíže ve firmě a příjmy šly prudce dolů. Tchyně musela nabídnout dceři i zetě místo v jednom z obchodů.
Uteklo pár týdnů, když mi najednou zazvonil telefon a Antonínovým starostlivým hlasem mě poprosil, jestli bych mu nemohl půjčit 5 000 korun na dva týdny.
Hledám práci. Absolvuju pohovor, dostanu zálohu a vrátím ti to. Jsme úplně bez peněz, řekl smutně.
A tím jeho sladké nicnedělání skončilo. Od té doby musí i s manželkou pracovat. Peníze mi vrátil. Tohle byl tedy konec pohádky o bohaté rodině. Člověk by neměl spoléhat na druhé, ale být nezávislý a postarat se o sebe. Jen tak se dá žít opravdu spokojený a bezpečný život.