Jmenuji se Tomáš Novotný a dnes bych si rád zaznamenal příběh, který ovlivnil celý můj život. Byl jsem nejmladším dítětem v naší rodině. Moji rodiče mě milovali a dali mi šťastné, pestré dětství na okraji Plzně. Všechno ale změnila tragédie: když mi bylo teprve dvacet let, máma zemřela a brzy po ní odešel i táta. V tu chvíli jsem sloužil na vojně a kvůli tomu jsem se nemohl rozloučit ani s jedním z nich. Jejich vzpomínku si nesu v srdci dodnes.
Po návratu z vojny jsem už nedoufal, že doma najdu klid. V domě po rodičích jsem našel rodinu své tety, která se tam zabydlela beze mě. Atmosféra byla napjatá, cítil jsem se tam nevítaný. Zanedlouho jsem odešel a nikdy se tam nevrátil. Nějaký čas jsem bydlel u kamaráda, ale i tam jsem po čase pocítil, že už nejsem vítaný. Úspory mi došly, jiné možnosti jsem neměl tak jsem stopoval až do Brna, kde jsem hledal práci i nový začátek.
Jeden známý mi pomohl získat místo na stavbě. Slíbili mi solidní mzdu v korunách, ubytování a stravu. Práce byla těžká, dny dlouhé, ale byl jsem vděčný, že mám práci a střechu nad hlavou. Nestihlo mě ale minout další zklamání šéfové nás po čase podvedli a nechali všechny dělníky na holičkách, bez peněz i domova. Kamarádům se podařilo dostat domů díky kontaktům, já ale zůstal bez osobních dokladů a byl v koncích.
Zakusil jsem hlad a bezdomovectví, spal jsem na lavičkách u hlavního nádraží, v průjezdech domů, živil jsem se zbytky. Zanedbaný vzhled mi znemožňoval najít novou práci, lidi mě přehlíželi, obcházeli obloukem. Až mě potkala Světlana obyčejná, ale laskavá žena se srdcem na pravém místě. Přinesla mi něco k snědku, prohodila pár slov, podívala se na mě jako na člověka.
Zanedlouho jsem chytil zápal plic a skončil v nemocnici. Personál se o mě postaral, ostříhali mě, dostal jsem čisté oblečení. Nejvíc jsem se těšil na návštěvy Světlany přišla každou volnou chvíli. Když mě propustili, čekala na mě u vchodu, dávala mi nové boty a bundu a objala mě tak, jak jsem potřeboval.
Zaskočila mě její dobrota, a když mě pozvala k sobě domů, neváhal jsem. Její bratr mi pomohl získat nové doklady a brzy se mi podařilo najít práci na skladě. Časem jsme se do sebe zamilovali, vzali se a dnes jsme šťastní, i když cesta k tomu nebyla snadná.
Z téhle zkušenosti jsem se naučil, že nikdy nesmím přestat věřit v lidskou dobrotu. Největší bohatství jsem našel v tom, že jsem byl schopen přijmout nezištnou pomoc a nakonec ji i sám dát dál.