Bylo mi teprve dvaadvacet let, když jsem zůstala sama, bez manžela, s malým Davidem v náručí. Můj syn měl tehdy pouze dva roky. Manžel odešel, protože měl dost toho věčného shánění peněz, které musel vydělávat a utrácet za rodinu.
A stejně ho to nebavilo. Povídal, že nejlepší je utrácet koruny za sebe a milenku, proč investovat do rodiny? Ať byl jakýkoliv, pro mě to ve finále bylo jednodušší. S jeho odchodem mi vše padlo na ramena. Dala jsem Davida do školky a sama šla pracovat. Pamatuji si, jak jsem byla někdy tak unavená, že jsem necítila nohy, ale byt byl vždy uklizený, jídlo uvařené a dítě nakrmené a čisté.
Maminka mě tomu naučila, naše generace byla taková houževnatější. Přiznávám, syna jsem trochu rozmazlila. Ve dvaceti sedmi letech neumí ani smažit brambory. Ale nedávno se oženil, myslela jsem, že konečně našel manželku, která se postará o toho křiklouna, a já si najdu čas na své koníčky, či možná cokoliv dalšího třeba nový job. Prostě klidný život.
Ale David mi řekl, že on a jeho manželka zůstanou u mě nějaký čas. Nebyla jsem extra šťastná, ale souhlasila jsem ať zůstávají, když chtějí. Říkala jsem si, že ona bude vařit Davidovi a prát mu, já prostě vydržím. Jenže to nebyla pravda. Kateřina byla skutečně originál. Neuklízela po sobě ze stolu, nemyla nádobí, neprala oblečení sobě ani Davidovi, dokonce ani zametání pokoje jí bylo cizí prostě nedělala nic.
Tři měsíce jsem se starala o tři lidi. Potřebovala jsem to? Co dělala moje snacha? Když David rozhodl, že bude živitel rodiny, Kateřina nikde nepracovala. Celé dny byla buď ve městě s kamarádkami, nebo na mobilu. A já makala. Po návratu domů byl byt vzhůru nohama, věci poházené, lednice prázdná, bez jediné připravené večeře. Musela jsem běžet do supermarketu, nakoupit, uvařit a potom ještě vše umýt. Kateřina neměla žádný stud. Dokonce přišla za mnou, když jsem myla nádobí, a donesla mi talíř, který držela ve svém pokoji několik dní. Zapomněla na něj, a ten byl už plný komárů a kdovíčeho. Příště, když mi snacha podala další talíř, řekla jsem jí, že kdyby měla trochu svědomí, talíře by aspoň jednou umyla.
Myslíte, že se omluvila a něco podnikla? Ne, druhý den se skandálem odešla s Davidem z domu a pronajali si byt. David mi ještě vyčetl, že chci rozbít jeho rodinu. Čím? Tím, že jsem řekla snaše, ať aspoň jednou umyje talíře?
No, díky Bohu, teď budu žít v klidu a v čistotě, nebudu muset uklízet po nikom. Ti mladí dneska, řeknu vám: samé trosky. K ničemu.