Ztratila jsem chuť pomáhat tchyni poté, co jsem zjistila, co udělala. Ale zároveň ji nemohu nechat b…

Dobré zprávy

Ztratila jsem chuť pomáhat tchyni, když jsem zjistila, co provedla. Ale zároveň ji nemohu jen tak nechat na holičkách.

Mám dvě děti, každé s jiným otcem. Moje starší dcera je Kristýna, teď jí je šestnáct. Kristýnina táta na ni platí výživné a pravidelně s ní je v kontaktu. I když se už dávno znovu oženil a má v druhém manželství další dvě děti, na naši Kristýnu rozhodně nezapomíná.

Můj syn na tom bohužel tak dobře není. Před dvěma lety mi zemřel druhý manžel onemocněl a za tři dny v nemocnici bylo po všem. Už je to nějaká doba, ale pořád tomu nemohu uvěřit. Někdy mám pocit, že se prostě rozrazí dveře a on se objeví. Usměje se na mě a popřeje mi hezký den. V tu chvíli brečím jako želva celý den.

Celou tu dobu mě hodně podporovala matka mého zesnulého muže, paní Jitka. Pro ni to bylo těžké snad stejně jako pro mě, vždyť to byl její jediný syn. Držely jsme při sobě, povzbuzovaly se a společně přežívaly to nejtěžší období našeho života. Volaly jsme si, navštěvovaly se a stále mluvily o něm. V určité fázi jsme dokonce uvažovaly, že bychom bydlely spolu, ale Jitka si to pak rozmyslela. Jenže těch sedm let, co uplynulo, jsme byly jako nejlepší kamarádky.

Vzpomínám si, že když jsem čekala syna, Jitka nějak mezi řečí zmínila test otcovství. Prý viděla v televizi nějaký pořad o muži, který roky vychovával cizí dítě a pak zjistil pravdu. Tak jsem jí přímo řekla, že to je pěkná hovadina.

Když má chlap o dítěti pochybnosti, stejně z něj bude jen víkendový táta! odpálkovala jsem to.

Jitka tvrdila, že mi věří a že dítě je stoprocentně jejího syna. Čekala jsem, že až porodím, bude chtít test na DNA, ale po porodu byl ticho po pěšině a už o tom nepadlo ani slovo.

Letos v létě Jitka vážně onemocněla a její zdravotní stav šel z kopce. Dohodly jsme se, že by měla bydlet někde blíž k nám. Začaly jsme hledat nové bydlení a přes realitního makléře jsme chtěly koupit byt. Jenže pak skončila v nemocnici a kvůli formalitám jsme potřebovaly úmrtní list jejího manžela. Sama na to neměla sílu, tak jsem jela k ní domů ten dokument najít.

Pátrala jsem v šanonu, a hele kromě úmrtního listu jsem narazila i na jeden moc zajímavý papír. Výsledek testu otcovství. Ukázalo se, že když byly synovi dva měsíce, Jitka za zády všech nechala udělat test DNA, který otcovství mého muže potvrdil.

Klepala jsem se vzteky. Celou dobu mi vlastně nevěřila! Nezůstala jsem zticha a všechno jsem Jitce řekla. Teď se mi omlouvá a pořád dokola opakuje, jak strašně toho lituje a že byla hloupá jak poleno. Jenže já se nemůžu zbavit pocitu zrady. Sedm let s tím chodila a mlčela!

Strašně mě to vzalo a přestala jsem mít chuť Jitce s čímkoliv pomáhat. Ale zároveň si uvědomuju, že už jí opravdu nikdo jiný na světě nezbyl.

Nechci syna připravit o babičku, a tak jí dál pomáhat budu. Ale ta blízkost a důvěra, co mezi námi byla, je pryč a asi už nikdy zpátky nepřijde.

Rate article
Add a comment