Dnes večer, když sedím v obýváku našeho bytu v Praze a popíjím po práci zelený čaj, zase přemýšlím o všem, co se u nás doma v poslední době odehrálo. Můj manžel má milenku. Mě už ale vůbec nevyvádí z míry jejich vztah. Dokonce jsme se už několikrát setkaly já a ta žena, kvůli které by podle jiných měla vypuknout válka.
Pamatuju si první schůzku s Magdou, jeho přítelkyní. Vůbec jsem na ni nebyla naštvaná, spíš mi přišlo směšné, že se kvůli jednomu chlapovi mají dvě ženy nenávidět. Seděly jsme spolu v malé kavárně kousek od Karlova náměstí, povídaly si dlouhé hodiny a já si uvědomila, že Magda je vlastně milá ženská. Připadlo mi, jako bychom se znaly celé roky. Smály jsme se, dokonce jsme si vyměnily drobné dárky já jsem jí dala sadu ručně vyráběných svíček, ona mi na oplátku přinesla domácí marmeládu.
Časem přišli ona a manžel s nápadem uspořádat svatbu. Samozřejmě ne opravdovou, spíš takovou hru. Nezdálo se mi to nijak divné, tak jsme začaly s přípravami společně. Pomáhala jsem Magdě vybírat šaty, ona mi zase radila, jaké společenské šaty by mi slušely na večer. Slíbily jsme si, že “obřad” uspořádáme u nás doma. Já jsem dělala svědka. Bylo to až překvapivě reálné. Chyběla snad už jen úřední matrikářka ze Staromáku.
V den té svatby jsme vstávaly brzy, probíhal poslední zmatek, zdobily jsme obývák balonky i květinami z tržnice na Žižkově. Pomohla jsem Magdě dopnout šaty, líčíly jsme se spolu u zrcadla a cestou ke stolku jsme si slíbily, že budeme kamarádky napořád. Manžel a Magda si řekli dojemná slova a vyměnili si stříbrné prstýnky, co jsme den předem koupily v malém zlatnictví u Palmovky. Pak se dlouze políbili. Já jsem jim tleskala a fotila.
První manželská noc novomanželů se odehrála samozřejmě u nás. Když můj muž tvrdě usnul, Magda přišla za mnou do kuchyně, kde jsme si u hrnku horké čokolády ještě dlouho povídaly. Bylo překvapivé, kolik toho máme společného obě milujeme dlouhé procházky po Vltavě, rády chodíme na farmářský trh na Náplavce a obě čteme Haška.
Ani na chvíli jsem se necítila ponížená. Naopak, připadám si nečekaně šťastná. Už nejsem v tomhle světě sama. S Magdou teď chodíme na nákupy, někdy si zajdeme plavat do Podolí, někdy jen tak posedíme v parku s kávou. Myslím, že vztah s Magdou je pro mě nakonec mnohem důležitější než jakýkoli muž.
Zajímalo by mě, co by na takové přátelství řekli ostatní Češky.