Poté, co milenku vysadil z auta, Bučin se s ní něžně rozloučil a odjel domů

Dobré zprávy

Když jsem vysadil svoji milenku z auta, rozloučil jsem se s ní něžně a vydal se domů. Před vchodem jsem se na chvíli zastavil a v duchu přemítal, co všechno řeknu své ženě. Pomalu jsem vystoupal po schodech a odemkl dveře.

Ahoj, pronesl jsem. Věro, jsi doma?

Jsem, odpověděla flegmaticky Věra. Ahoj. Tak co, mám jít smažit ty řízky?

Řekl jsem si, že tentokrát budu jednat přímo sebevědomě, rozhodně, jako chlap! Musím ukončit ten dvojí život, dokud na rtech ještě cítím její polibky a než mě znovu pohltí každodenní šeď.

Věro, odkašlal jsem si. Přišel jsem ti říct že bychom se měli rozejít.

Věra brala tu zprávu neuvěřitelně klidně. Vlastně ji máloco dokázalo rozrušit. Dřív jsem jí kvůli tomu přezdíval Věra Ledová.

Jako co? zeptala se ode dveří do kuchyně. Nemám smažit řízky?

Jak chceš, řekl jsem. Když chceš smaž, když nechceš nesmaž. Já odcházím k jiné ženě.

Většina ženských by skočila muži po krku s pánví nebo přinejmenším vyvolala pořádnou scénu. Jenže Věra mezi tyto ženy nepatřila.

No prosím, hrdina, utrousila. Přinesl jsi mi aspoň ty boty z opravny?

Ne, zarazil jsem se. Jestli je to pro tebe tak důležité, hned teď tam pojedu a přivezu je!

Jasně zamumlala Věra. To jsi celý ty, Nováku. Pošleš blbce pro boty a on přinese staré.

To mě mrzelo. Zdálo se mi, že tohle rozchodové prohlášení neprobíhá, jak by mělo. Chybí dramatická emoce, výčitky, rozhořčení! Ale co čekat od ženy s přezdívkou Věra Ledová?

Mám pocit, Věro, že mě vůbec neslyšíš! řekl jsem. Oficiálně ti oznamuji, že odcházím k jiné ženě a opouštím tě, zatímco ty tu řešíš nějaké boty!

To je v pořádku, pronesla Věra. Na rozdíl ode mě můžeš odejít, kam chceš. Tvoje boty v opravě nejsou. Proč bys neodešel?

Žili jsme spolu dlouho, ale nikdy jsem nedokázal poznat, kdy Věra mluví ironicky a kdy vážně. Právě kvůli jejímu klidu, nekonfliktnosti a málomluvnosti jsem si ji kdysi vybral. Navíc byla šikovná v domácnosti a její postava nezůstávala bez povšimnutí.

Věra byla spolehlivá, věrná a chladnokrevná jak kotva u Vltavy. Jenže teď jsem miloval jinou. Miloval jsem vášnivě, hříšně a sladce! Takže bylo načase rozseknout to a vydat se za novým životem.

Věro, dodal jsem slavnostně s nádechem smutku a lítosti. Děkuju ti za všechno, ale odcházím, protože miluji jinou ženu. Tebe už nemiluju.

To jsou věci, pronesla Věra. Nemiluje mě, frajer. Má maminka třeba milovala souseda. Táta zas miloval pivo a šachy. No a co? Podívej, jak skvělá jsem z toho vyrostla.

Věra byla v diskuzích těžký protivník. Každé její slovo mělo váhu. Všechen můj počáteční elán vyprchal, ani hádat už se mi nechtělo.

Věrunko, jsi vážně výborná, řekl jsem smutně. Ale já miluju jinou. Opravdu. A chci za ní odejít, rozumíš?

Jinou? Koho? Třeba tu Aničku Křížkovou?

Couvl jsem. Před rokem jsem opravdu potají chodil s Křížkovou, ale netušil jsem, že ji Věra zná!

Jak ty? začal jsem, ale pak to zamluvil. Ne, o Křížkovou nejde.

Věra zívla.

Tak možná Olgu Havlíkovou? K té se stěhuješ?

Ztuhl mi hřbet. I s Havlíkovou jsem měl svého času románek. Pokud to Věra věděla proč mlčela? No jo, ona je prostě skála, z ní nic nedostaneš.

Neuhodla jsi, řekl jsem. Není to ani Havlíková, ani Křížková. Je to úplně jiná, báječná žena, opravdová špička mého snění. Nedokážu bez ní žít a chystám se za ní odejít. A neodrazuj mě!

Takže nejspíš Marie, poznamenala Věra. Ach jo, Nováku, Nováku To je jak otevřený dopis. Tvoje sen je Marie Valentová. Třicet pět let, jedno dítě, dva potraty Že jo?

Chytil jsem se za hlavu. Přesně byl jsem zamilovaný do Marie Valentové.

Proboha, jak? vykoktal jsem. Kdo nás práskl? Snad jsi mě nešpehovala?

Jsi až moc průhledný, Nováku, řekla Věra. Hele, já jsem gynekoložka s letitou praxí. Znám v tomhle městě snad každou ženskou. Stačí mi se podívat, abych věděla, kde ses motal, ty trumbero.

Sevřel jsem se a snažil se zachovat důstojnost.

Dobrá, uhodla jsi, uznal jsem. Tak i kdyby to byla Valentová, to nic nemění. Stejně za ní odejdu.

Jsi trouba, Nováku, řekla Věra. Ani ses mě na ni nezeptal! A že by na Valentové bylo něco výjimečného, to rozhodně říct nemůžu všechno má jako každá druhá, to ti říkám jako doktorka. A viděls vlastně její zdravotní kartu?

N-ne, připustil jsem tiše.

No právě! Zaprvé si běž dát sprchu. Zadruhé, zítra ti zavolám doktoru Smetanovi, aby tě vzal v ordinaci přednostně, oznámila Věra. A pak to probereme. To je ostuda manžel gynekoložky neumí najít zdravou ženskou!

A co já mám dělat? zeptal jsem se zoufale.

Jdu smažit řízky, oznámila Věra. Ty se vysprchuj a dělej si, co chceš. Když budeš opravdu potřebovat tu ‘ženskou snů’ bez zdravotních problémů, stačí říct, doporučím ti nějakou

Zase jsem si uvědomil, že v životě je někdy lepší nejdřív počkat a nevěřit svým představám na dokonalost. Doma je často víc moudrosti, než si člověk připouští.

Rate article
Add a comment