Dnes měla Eliška jeden z těch dní, které se nezapomínají. Pracovala v obchodě v centru Prahy, když se na ni znenadání snesla letící jablečná slupka. Všichni zákazníci, kolegové, vedoucí a dokonce ředitelka byli svědky tohoto nečekaného incidentu.
Podle vzhledu byste neřekli, že je nevhodná, šeptali si návštěvníci. Ta žena, která Elišku urazila, vypadala opravdu slušně: měla elegantní kostým, čerstvě vyčesaný účes a dokonale nalakované nehty. Její lodičky se leskly a klapaly po dlažbě. Co se stalo? Zaměstnanci si ji pamatovali byla tu naposledy před dvěma měsíci a strávila v butiku pět hodin, než si vybrala šaty.
Jste všichni tak líní a nevzdělaní? vybuchla tehdy. Přesto s ní nikdo nemluvil nezdvořile, koupila šaty a odešla. To bylo vše. Dnes se vrátila a požadovala vrácení šatů. Ne kvůli vadě šaty nosila celé dva měsíce, barva ji omrzela a teď chtěla peníze zpět, přestože všechny lhůty dávno vypršely. Eliška její žádost klidně zamítla. Dobře, tak napište, že vracím kvůli vadě, navrhla žena. Omlouvám se, to nejde. Viditelnou vadu nevidíme, ale můžeme šaty poslat na posouzení, odpověděla Eliška. Nemám tolik času. Souhlasím, prostě to označte jako vadu, zvýšila hlas žena.
Rozumím vašemu postoji, odvětila Eliška, ale bez posudku nemůžeme vadu označit. Musím snad letět do jiné země, abych se domohla výměny? Eliška netušila, proč s tím vůbec přišla. O čem mluvila? Žena navyšovala hlas, už skoro křičela, až zpoza dveří vyšla manažerka.
Co se tu děje? zeptala se manažerka. Vy jste ředitelka? Peníze mi nevracíte! Můžete prosím uvést datum nákupu? Proč jste tak přilepení na datum? Šaty jsou vadné, mají flek! Ano, je tam flek, ale peníze můžeme vrátit jen po zjištění, zda tam byl už při koupi
Všude jen nespravedlnost, samé triky! přerušila ředitelku žena dramatickým výkřikem. Eliška opět promluvila: Omlouvám se, ale šaty jste nosila dva měsíce, ušpinila je a teď je chcete vrátit. Nemůžeme poskytovat oblečení zdarma, výměna není možná. V tu chvíli Elišku zasáhla ona letící jablečná slupka. Nikdo nezpozoroval, odkud to vůbec vzala. Eliška byla hluboce ponížená a opustila svůj post. Žena nadále hlasitě diskutovala s vedoucí a ředitelkou.
Vrátíme jí peníze a necháme ji odejít, navrhla manažerka. Ne, řekla rozhodně ředitelka, která se obvykle snažila uklidňovat spory, nebudeme tancovat podle její noty. Přišla nás balamutit, manipulace nepřijímám, a zavolala policii.
V obchodě se napětí dalo krájet, všichni čekali, jak tahle scéna dopadne, zatímco Eliška cítila slzy na krajích očí.