Jmenuji se Petr. Považuji se za šťastného člověka, protože jsem se mohl stát otcem a manželem. Oženil jsem se s Lenkou, do které jsem se zamiloval už na střední škole. Věrně na mě čekala, když jsem byl na vojně, a když jsem se vrátil, vzali jsme se.
Nejprve se nám narodil nejstarší syn, Honza. O tři roky později přišel na svět druhý syn, Tomáš. Ale přál jsem si ještě dceru. Už když byla Lenka poprvé těhotná, všem jsem říkal, jak moc chci dcerku. Každý se divil ti většinou chlapi touží po synech, ale já si tajně přál holčičku. Jenže Lenka tenkrát porodila syna. A za tři roky dalšího.
S Lenkou jsme žili spokojení život, kluci nám rostli před očima. Jednoho dne mi Lenka oznámila nečekanou zprávu: je znovu těhotná. Byl jsem v šoku třetí dítě jsme už neplánovali, ale stejně jsem měl obrovskou radost.
Tak tentokrát mi určitě dáš holčičku! smál jsem se tehdy. I Lenka byla přesvědčená, že teď už určitě čekáme dceru.
Moje i Lenčina maminka byly naprosto přesvědčené podle bříška i podle ultrazvuku, že to bude holčička. Kluci už vymýšleli jméno pro svoji malou sestřičku.
Když přišel čas, odvezl jsem Lenku do porodnice v Praze. Tu noc jsem oka nezamhouřil a pořád myslel na to, co se děje, jestli je Lenka v pořádku a jestli už máme dceru. Ráno jsem zavolal do porodnice a pověděli mi, že se nám narodil syn, vážil 3,2 kg a měřil 54 cm.
Nemohl jsem tomu uvěřit, myslel jsem, že si ze mě někdo dělá legraci. My přeci čekali holčičku. Ale mýlka to nebyla, opravdu jsme měli dalšího kluka. Tohle mě nenapadlo ani ve snu, všichni jsme byli přesvědčení, že to bude dívka. Nechápal jsem, jak se mohl poplést i lékař na ultrazvuku. Když jsem volal Lence, zeptal jsem se jí:
Hele, nebyla jsi náhodou s tím naším sousedem?
Co to povídáš za nesmysl!? Už blázníš úplně nebo co? Vždyť jsme čekali dceru!
Mě už fakt štveš s těma řečma! urazila se Lenka a zavěsila mi.
Pak šla Lenka s nejmladším synem domů a já je vyzvedl. Když jsme rozbalili peřinku, zadíval jsem se na toho drobného, bezbranného miminka, co potřebuje spoustu péče a lásky a hned jsem si ho zamiloval. Čtyři a půl roku uběhlo, a já svého třetího syna, kterého jsme nakonec pojmenovali Jakub, učil jezdit na koloběžce. Vůbec se mi nepodobal. Jen trochu po Lence. Zato oba starší kluci byli celé já.
Jednoho dne jsem slyšel, jak si babičky na chodbě povídají o mně a o mém třetím synovi. Pomlouvaly, jak zase Jakub vůbec nevypadá jako já.
Hele, všimla sis, jak Jakub vypadá jako ten Lukáš ze třetího vchodu?
To mě vzalo. Šel jsem domů a ptal se Lenky, kdo je vlastně otcem Jakuba.
Ty s tím zase začínáš! Jak se můžeš ptát na takovou věc? Jak mě můžeš podezírat z nevěry? To je přece úplný nesmysl!
Já už chci znát pravdu! Vždyť tě jednou Lukáš vezl domů z práce!
Ano, vezl! A to už jsem byla dávno těhotná! Bylo mi strašně špatně, tahala jsem dvě těžké tašky s nákupem. Lukáš mi jen pomohl. Je to snad zločin?
Není. Jenomže Jakub se mi vůbec nepodobá!
Pohádali jsme se teda pořádně, Lenka byla pořádně naštvaná. Já se rozhodl pro test otcovství, ale Lenka nesouhlasila. Po dvou týdnech najednou sama přišla, že dobře, test uděláme, ale že se pak určitě rozvede. Myslel jsem, že jí to jen hrozně mrzí, že jsem ji podezříval, a tak jsme se nakonec rozhodli test podstoupit.
Jednoho dne jsem šel vynést koš a na chodbě potkal Lukáše. Bylo mu už pětatřicet a pořád byl sám. Dlouho jsem si ho prohlížel a hledal nějakou podobu s Jakubem. Ale čím víc jsem přemýšlel, tím jasnější mi bylo, že se mu taky vůbec nepodobá.
Vrátil jsem se domů, seděl jsem v kuchyni a dumal. Přiběhl za mnou malý Jakub, skočil mi na klín, objal mě a začal mi něco vyprávět. V tu chvíli mě zaplavil klid vždyť co dělám za hlouposti? Proč bych měl dělat nějaké testy? Je to můj syn, cítím to v srdci. Vzal jsem ho do náruče a šel za Lenkou do ložnice.
Já už žádný test dělat nebudu!
Jak to, že ne? Já už jsem byla rozhodnutá, že si to spolu vyříkáme a bude klid! Ať už máš jistotu, že jsi jeho táta a že jsem ti nikdy nebyla nevěrná!
Celý týden jsem Lenku prosil, aby mi odpustila, že jsem jí nedůvěřoval. Nakonec mi odpustila. Děti rostly, náš nejstarší syn se oženil, jeho žena byla těhotná a dali nám vnučku. A tak jsme se s Lenkou stali dědečkem a babičkou. Byl jsem šťastný konečně budu mít vnučku, kterou můžu rozmazlovat.
Vím jistě, že ji budu mít stejně rád, jako mám všechny své tři syny.