Zaplatila jsem dovolenou, aby nám moje maminka pomohla mně a mé dceři. A ona si právě vzala dovolenou sama pro sebe.

Dobré zprávy

Hele, představ si, co se nám stalo před rokem a půl. Já a můj manžel jsme se konečně stali rodiči. Narodila se nám holčička naše malá Eliška. A tak letos, přestože je Eliška ještě fakt malinká, jsme s Honzou přemýšleli, že bychom si po dlouhé době vyrazili na dovolenou. Když k nám přijela moje máma, pověděla jsem jí o našem plánu.

Máma hned začala:
A jak chceš jet na dovolenou s takovým prckem? To si vůbec neodpočineš, všechno bude naruby. Hele, sousedka Zdenka se vrátila z dovolené a říkala, že musela mít s sebou tchýni, aby pomáhala s dětma. Já bych jela taky, ale kdepak na to vezmu peníze.

No, byla to jasná narážka, ale tehdy jsem ji nechala bez komentáře. S Honzou jsme si to museli promyslet. Druhý den jsem mámě řekla, že jestli chce, tak ať jede s námi. Ale šla jsem na rovinu:
Podívej, mami, Honza ti zaplatí celou dovolenou, máš vlastní pokoj, koupí ti i letenky. Dostaneš od nás i nějaké peníze na útratu, ale potřebuju, abys nám tam pomohla s Eliškou. Klidně ti přihodím ještě navíc, jen prosím, ať o tom Honza neví!

Máma byla nadšená a souhlasila. Tak jsme letěli. První den jsme všichni odpadli, byli jsme zabití z cesty, šli jsme brzy spát. Druhý den povídá Honza mámě:
Jestli si dneska večer vezmeš Elišku k sobě na pokoj, chtěli bychom s Lenkou na večeři do restaurace.
A máma na to: Ráda bych, ale koupila jsem si včera dvě výlety a zítra brzo ráno vyrážím!
Já na to: Počkej, mami, vždyť jsi tu hlavně od toho, abys s Eliškou pomohla, ne? Tak jsme se domluvili přece!
A máma: Ale já mám jen dva dny výletů. Pak vám s malou ráda pomůžu, to jsem slíbila.

Tak jsme kývli. Jenže po dvou dnech přišla máma, že prý asi nastydla.
Lenko, staráš se teď o Elišku sama, nechci ji nakazit. Mně není dobře.
Ale máš nos v pořádku, nekašleš, vypadáš úplně normálně, divila jsem se.

Uběhl týden a máma pořád remcala, že není ve své kůži a že s malou radši být nemůže. A pak ji najdu, jak si v pohodě dává zmrzlinu!
Mami, to tobě bolí v krku? Nebo že by žádná nemoc nebyla a jen si tu dovolenku chceš užít po svém?
A máma na to: Taky si chci odpočinout! Taky celý rok makám a jsem unavená! Nejsem tvá chůva!

To už jsem fakt neudržela nervy:
Hele, my ti za tu dovolenou všechno platíme, slíbila jsi nám, že pomůžeš s Eliškou, a ty si tu jen užíváš!

Bylo mi hrozně líto a i docela trapně. Do konce dovolené jsme se s mámou moc nebavily. Vrátili jsme se domů a od té doby spolu skoro nemluvíme. Už jsou to tři měsíce a pořád jsem jí to neodpustilaTrvalo mi dlouho, než jsem mámě odpustila, že nám z té první společné dovolené udělala takovou frašku. Doma jsem nejdřív zuřila, potom se litovala a nakonec jsem začala všechno promýšlet znovu. Po pár týdnech přišlo od mámy stručné SMS: Promiň, fakt jsem toho měla plné zuby. Mám tě ráda.

To mi najednou připomnělo všechno, co pro mě kdy udělala. Možná byla trochu sebestředná a někdy i pohodlná, ale pořád to byla moje máma. Tak jsem vzala telefon a zavolala jí. Mlčely jsme dlouho, pak jsme se rozesmály. Dohodly jsme se, že příště už dovolenkovat radši odděleně nebo aspoň na jasných pravidlech.

A Eliška? Ta má dneska album plné fotek nejen s námi, ale i s babičkou, která jí na pláži pořídila první opravdovou zmrzlinu do ruky. Možná náš plán nevyšel dokonale přesto se z nesplněných očekávání staly jednou ty nejlepší rodinné historky. Dodnes, když slyším od Elišky: Babi, vzpomínáš na tu zmrzku? obě jen spiklenecky mrkneme a celá dovolená je najednou zpátky, tentokrát ve sladších barvách.

Rate article
Add a comment