Začal jsem podezírat manželku z nevěry, protože porodila chlapce – už je to můj třetí syn.

Dobré zprávy

Jmenuji se Ondřej. Říkal jsem si vždycky, že mám v životě opravdu štěstí mohl jsem se stát otcem a manželem. Vzal jsem si Hanu, do které jsem se zamiloval už na gymnáziu. Čekala na mě věrně celou dobu, co jsem byl na vojně, a jakmile jsem se vrátil, hned jsme se vzali.

Nejdřív se nám narodil nejstarší syn Lukáš. Pak po třech letech přišel na svět náš druhý syn Jakub. Ale moje touha po dceři byla stále silná. Už když Hana čekala poprvé dítě, každému jsem vyprávěl, jak moc si přeji holčičku. Každý se divil. Vždyť většina mužů touží po synech. Já však pořád snil o dceři. Ale stalo se, že Hana porodila kluka. A po třech letech dalšího kluka.

S Hanou jsme žili krásný život, naši chlapci rostli jako z vody. Jednoho dne mi Hana oznámila nečekanou zprávu: znovu je těhotná. Byl jsem v šoku. Třetí dítě jsme vůbec neplánovali. Přesto mě zpráva o novém přírůstku potěšila.

Tak teď už mi určitě pořídíš dceru! smála se Hana a její oči plné jiskření mi zahřály srdce.

I moje maminka a Hany maminka z jejích kulatých bříšek vyčítaly, že to určitě bude holčička, a i ultrazvuk ukazoval dívku. Strašně jsme se všichni těšili. Kluci už dokonce vymysleli jméno pro sestřičku.

Když přišla ta chvíle, odvezl jsem Hanu do porodnice na Bulovce. Celou noc jsem nespal, jen jsem neklidně přejížděl po bytě a přemýšlel, jak se má moje malá Hana, jestli už porodila naši vysněnou dceru. Ráno volám do porodnice a dozvím se, že se nám narodil syn, 3 kila 200 gramů, 54 centimetrů.

Nemohl jsem tomu uvěřit. Určitě se spletli. My přece měli čekat holčičku! Ale nebyla to chyba. Narodil se nám zkrátka třetí syn. Přiznávám, tohle jsem opravdu nečekal a nikdo z našeho okolí také ne. Ještě dlouho jsem nemohl pochopit, kde se stala chyba na ultrazvuku. Když jsem konečně mluvil s Hanou, položil jsem jí otázku, která mě několik dní tížila.

Nezahnula jsi mi náhodou se sousedem? Co to povídáš? Jsi úplně blázen? Ale vždyť jsme měli mít holku! To mě tedy urazilo, Ondřeji! a zavěsila rozhořčeně telefon.

Pak Hanu propustili z porodnice. Přivezl jsem ji i se synkem domů. Rozbalila zavinovačku a já se dlouze zadíval na ten malý, křehký uzlíček, který tak moc potřebuje naši lásku a péči. A v tu chvíli jsem svého syna, Františka tak jsme mu začali říkat , okamžitě přijal za svého.

Uběhly čtyři a půl roku. Učil jsem Františka jezdit na koloběžce v podvečerní Letenské aleji. František mi nebyl vůbec podobný. Jen trošku v obličeji připomínal Hanu. Na rozdíl od dvou starších, kteří jsou mým obrazem.

Jednoho dne jsem zaslechl na chodbě dvě starší paní, jak si o mně a Františkovi šeptají.

Vidělas, jak je Franta celej pan Jirásek z vedlejšího vchodu?

Ve mně to zabolelo. Večer jsem si sedl s Hanou do kuchyně a položil jí otázku přímo.

Kdo je vlastně otec Františka? Zase začínáš? Jak se můžeš na něco takového ptát! Podezírat mě z nevěry? To je čisté šílenství! Jen chci vědět pravdu! Vždyť Jirásek tě kdysi dovezl z práce! Dovezl. Už jsem byla těhotná, bylo mi zle a nesla jsem těžkou tašku. V tom něco spatřuješ? To není zločin Ale František mi není vůbec podobný!

Hádali jsme se dlouho. Hana byla na mě opravdu naštvaná. Nakonec jsem rozhádl, že půjdu na test otcovství. Hana nejdřív nesouhlasila, ale po dvou týdnech najednou řekla, že s tím souhlasí a že se pak stejně rozvede. Myslel jsem, že je prostě jen hodně naštvaná. Dohodli jsme se, že nakonec test uděláme.

Jednoho dne, když jsem vynášel koš, potkal jsem Jiráska. Bylo mu už pětatřicet, pořád nebyl ženatý a byl tak trochu podivín. Dlouze jsem si ho prohlížel, hledal jsem stopy podobnosti s Františkem a nic nenašel.

Vrátil jsem se domů, sedl si do kuchyně a přemýšlel. František ke mně přiběhl, vyskočil mi na klín, objal mě a začal básnit cosi o koloběžkách. V tu chvíli mě přešla všechna podezřívavost. Vždyť to je přece můj syn, cítím to v srdci. Vzal jsem Františka do náruče a šel za Hanou do ložnice.

Žádné testy dělat nebudeme! Jak to myslíš, nebudeme! urazila se Hana. Už jsem měla vše nachystané, abys měl klid na duši. Aby sis ověřil, že je to opravdu tvůj syn a že jsem tě nikdy nepodvedla!

Celý týden jsem Haně lezl po kolenou a prosil ji o odpuštění, že jsem ji dokázal tak ponížit svou nedůvěrou. Nakonec mi odpustila. Děti rostly. Nejstarší syn se oženil, jeho žena byla těhotná a porodila nám vnučku. S Hanou jsme se stali prarodiči. Ta radost konečně mám vnučku, kterou budu rozmazlovat!

Jistě vím, že ji budu milovat úplně stejně, jako miluji všechny své tři syny.

Rate article
Add a comment